Hustopečský horolezec rozvířil v začátku letošního roku hladinu mediálního zájmu o svoji osobu odvážným projektem.
Chtěl během čtyř měsíců vystoupit na vrchol čtyř osmitisícových velikánů. Projekt se mu bohužel nepodařilo dokončit. Ke jeho smůle mu počasí nedovolilo vystoupat ani na jeden vrchol.

„Ale já bych to nebral jako neúspěch. Pro nás horolezce je nejdůležitější to, že se dokážeme vrátit domů. I když skončit dvakrát nějakých dvě stě metrů pod vrcholem je samozřejmě smůla. Ale v noci mě to ze spaní rozhodně nebudí,“ smál se Caban.
Přesto se s tím rodák ze Slovenska musel dlouho vyrovnávat.

Nešlo ale ani tak o psychickou stránku, jako o fyzičku. Omrzlé prsty si léčil při zpáteční cestě ze „střechy světa“ v arabském Dubaji.
„Dva měsíce jsem se se z toho dostával. Omrzlé prsty a hlavně klouby. Kolena dostávala při mém projektu neuvěřitelně zabrat. Ono se říká: vrcholovým sportem k trvalé invaliditě. Ale k tomu mám snad ještě daleko. I když kolena mě bolí pořád,“ prozradil Caban.
Má však po neúspěšném pokusu o zdolání čtyř velikánů stále ještě motivaci? Sám tvrdí, že ano.

„Chci pokračovat dál. I když už asi nebudu zdolávat osmitisícovky. Za dva týdny odlétám do Jižní Ameriky. A určitě se ještě vypravím do Himalájí, na Pumori a taky na Amu Dablam. O ní se říká, že je to nejhezčí hora tohoto obřího pohoří,“ odmítá Caban řeči o horolezeckém důchodu.

Takže po horách bude šplhat dál. I když budou nepatrně nižší, než na které byl zvyklý. Podle něj jsou ale osmitisícovky nesmírně náročné pro zdraví.
„Moje motivace je celoživotní. Pro mě je nejkrásnějším zážitkem, když vyšplhám na horu, sednu si a můžu se z ní podívat dolů,“ sdělil muž, který jako druhý na světě, po legendárním Reinholdu Messnerovi, zdolal nejvyšší vrcholy všech světadílů.