Ptáte se, proč bychom měli chtít méně mít a více žít? „Možná je to pouze můj subjektivní názor, nebo řekněme úhel pohledu, ale podle mě máme věcí dost. Možná máme pořád pocit, že něco potřebujeme a spotřebiče už jsou zastaralé a ten nový iPhone je prostě nutnost, ale opravdu nás to činí šťastnějšími? Já bych řekla, že čím víc vlastníme, tím více se dostáváme do tlaku. Je to začarovaný kruh. Když chceme všechny ty věci do domácnosti, musíme přirozeně vydělávat více peněz a tím se obíráme o čas, který můžeme strávit s rodinou nebo přáteli. A pak jsme nešťastní z toho, že nemáme čas na své blízké. Já osobně upřednostňuji zážitky a chci si život užívat. Minimalismus je pro mě prostředek ke svobodě. Vlastním méně a víc nepotřebuji. A tím pádem nepotřebuji tolik peněz, tím pádem nemusím trávit v práci tolik času… A jsem, řekněme, šťastnější. Neznamená to, že minimalismus vás udělá šťastnějšími, každý máme tu svou cestu za spokojeným životem. Ale u mě to tak funguje,“ říká o své životní volbě Klára Haunerová, autorka knihy Méně mít, více žít.

Více věcí – více starostí. Hypotéky, úvěry a domácnosti plné předmětů, které se hromadí. Pro mnoho lidí je to stres a ztráta svobody. Musejí na to všechno přeci vydělat a to znamená více pracovat. Ideální situace ovšem nastává, když je mezi prací a osobním životem rovnováha. Takový minimalista by vám ještě možná doporučil nedělat to, co se od vás očekává, ale žít si život po svém, tak aby vás to činilo šťastnějšími.

Možná si teď řeknete: No jo, ale kdo mi řekne, co v životě chci, když to nevím ani já sám? Pro začátek zkuste více vnímat sami sebe, co si přejete, co vám dělá a nedělá dobře. Mějte oči otevřené, pozorujte sebe i své okolí. Mohl by to být první krok k tomu, více žít na základě vlastních potřeb. Univerzální recept zkrátka neexistuje, protože každý jsme měli jinou výchovu a vyrůstali v jiném prostředí. S přibývajícím věkem pak můžete zjistit, že to chcete jinak a zaujmout odlišný postoj. Výchova a vliv rodinného prostředí nás podle psychologa Stevena Pinkera ovlivňuje z pouhých 10 procent, geny mají vliv až 50 procent. Ale pořád je prostor pro změnu.

Tři otázky pro Klárou Haunerovou, autorku knihy Méně mít, více žít

Klára HaunerováKlára HaunerováZdroj: Nakladatelství GradaPoradíte lidem, kteří by chtěli vyzkoušet minimalismus v praxi, jak to udělat, aby jejich děti netrpěly hlady, nebo tím, že mají horší oblečení nebo mobil, než jejich spolužáci?
Nastavte si vlastní pravidla minimalismu. Vy sami si rozhodněte, o tom co je pro vás a vaši rodinu důležité, co rádi děláte, jak tráví děti volný čas. A podporujte je ve všem, co je baví. Na tom není důvod šetřit. Hladovět taky nemusí. Já sama jím dost, ale vybírám si kvalitní potraviny a více o nákupu všeobecně přemýšlím. I to je přístup k minimalismu. Učím se chovat více ekologicky, nakupuji s rozmyslem, nevyhazuji zbytky potravin a nejsem ovlivněna okolními taháky. Ale když potřebuji mobil, tak si ho prostě pořídím. Ušetřím pak na něčem jiném, co zas tolik nutné není. Minimalismus neznamená šetřit a ubírat si od pusy… A to, že méně vlastníte a více žijete je přece lepší. Nebo ne?

Radíte žít každý den, jako by byl poslední a dělat to, co nám dělá radost. Jak by podle takového vzorce mohl vypadat třeba obyčejný nákup?
Když už jdu do obchodu, mám seznam a snažím se nakupovat efektivně a systematicky a zpříjemnit si nákup něčím, co mě následně odmění. Třeba, že si pak zajdu na víno s kamarádkou, anebo doma sním ten dortík, který jsem si koupila. Vždy se na něco těším. A všechny ostatní povinnosti řeším tak, abych měla ten den motivaci či odměnu za to, že jsem dělala něco, co nemám ráda. Nerada žehlím, ale tak si u toho pustím můj oblíbený seriál. I já mám povinnosti a nástrahy života, ale snažím se k nim přistupovat pozitivně.

Abychom byli šťastní a více žili, neměli bychom tak trochu přestat brát ohledy na ostatní?
Ano i ne. Není to o tom být sobecký a bezohledný k okolí, ale spíše znát určitou míru. Umět se rozhodnout za sebe a naučit se odmítat a nedělat činnosti, které děláme jenom proto, že bychom měli. Jednejme tak, abychom jednali sami za sebe s ohledem na ostatní a k naší planetě.