„Drnholecký zámek máme v nabídce asi tři čtvrtě roku, ale na prodej je mnohem déle. Tři roky, možná i víc,“ potvrdil Michal Giláni z realitní kaceláře Schmidt reality, která se o prodej zámku stará. Zájemců o atraktivní stavbu podle něj není málo. Prodej však často komplikují i zdánlivě banální nejasnosti. „Máme výhradní zastoupení od majitele zámku. Ale některé další realitní kanceláře ve vidině zisku zkopírovali naši nabídku na své webové stránky. Je v tom zmatek a spousta potenciálních zájemců pak netuší, na koho se obrátit. Navíc se realitní kanceláře značně liší v ceně,“ míní Giláni.
Zámek má čtyřicet místností, rozsáhlé sklepy, podkroví a dokonce přepravní výtah. Součástí prodeje je vinárna s krbem a zdobený oddávací salónek. K zámku patří i nádvoří se zdobeným vstupním portálem a menší park. Cena se pohybuje kolem deseti milionů korun. „Nutné jsou některé rekonstrukční práce, avšak v posledních letech majitel do injektáže a zajištění statiky investoval pět milionů korun, takže budova je ve velmi dobrém stavu,“ vysvětluje realitní agent.
Majitel Štěpán Červeňák odmítl o budoucnosti zámku spekulovat. „Nemám dobré zkušenosti se zveřejňováním zpráv o zámku. Vždycky mi to spíš uškodilo,“ zdůvodnil odmítnutí odpovědi.
Starosta Drnholce Josef Čápek by přivítal téměř jakéhokoliv investora. „Objevili se například zájemci, kteří zde chtěli vybudovat manažerské středisko,“ poznamenal. „Prostory by se daly využít téměř na cokoliv. Už jen aby byl zámek opravený,“ vyslovil starosta přání celé obce. Historické jádro města, k němuž patří kromě zámku i stará radnice a někdejší hostinec, jsou totiž pro Drnholec bolístkou. „Bohužel žádná z těchto nemovitostí není v našem majetku,“ vysvětluje Čápek.
Zájemci o koupi, kteří se na realitní kancelář zatím obrátili, přišli s nápadem vybudovat zde penzion pro seniory, sídlo firmy, reprezentační prostory nebo hotel. „Hotel by byl ideální. Drnholec protíná několik turistických stezek,“ domnívá se Michal Giláni.
Drnholecký zámek patřil ve čtrnáctém století Vatenbergům, poté Lichtenštejnům. Až o dvě století zpět mu však vtiskl renesanční podobu rod Tiechenbachů. V minulém století byl převeden do rukou státu a později do soukromého vlastnictví.