Pro Milana Appela byl zisk ocenění Eduína a s ním spojené uvedení do Auly slávy velkým překvapením. „Skutečně mě to zaskočilo. Předtím se v Aule octly osobnosti jako pan profesor Milan Hejný, paní doktorka Jana Nováčková, pan doktor Ondřej Hausenblas a další. Zkrátka co jméno, to legenda českého inovativního školství, takže se mi podlomila kolena, když mě pozvali,“ říká Appel.
Zdroj: Deník / VLP Externista
To, že se do Auly slávy dostal, vnímá jako jakýsi signál vyslaný ke všem, kteří se věnují volnočasovým aktivitám dětí. „EDUin je organizace, která se snaží propagovat inovativní vzdělávání. Upřímně si myslím, že skutečné učení se děje mnohem efektivněji než ve formálním školství v oddílech a kroužcích. Takže své nynější ocenění beru tak, že organizace vyslala signál lidem, kteří si, ve velkých uvozovkách hrají s dětmi, že vidí, že mladé skutečně vzdělávají a učí,“ poznamenává Appel.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Není to pro něj ovšem první ocenění. Za svou dobrovolnickou a vzdělávací činnost jich nasbíral již celou řadu. Třeba jako člen spolku Pomáháme lidem na útěku byl vyznamenán Cenou lidských práv Alice Garrigue Masarykové, od roku 2017 je jeho také Malá bronzová medaile Masarykovy univerzity. „Ta ocenění se nedají srovnávat. Ale co se týče mé pedagogické činnosti, tak uvedení do Auly slávy vnímám jako nejvyšší poctu. Nejsem totiž vystudovaný pedagog, ale zootechnik a člověk, který celý život pracuje s dětmi jako organizátor volnočasových aktivit,“ říká muž, kterého jeho přátelé a známí znají pod přezdívkou Mikin.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Ke vzdělávání mladých se dostal jako vedoucí tábornického pionýrského oddílu Vlčata. Oddílu se věnuje dodnes. Od roku 1989 působil jako ředitel SVČ Lužánky, spolupodílí se na organizování různých táborů a akcí.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Byť na konci loňských letních prázdnin z ředitelské pozice odešel do důchodu, stále je ve spojení s Lužánkami a angažuje se také například v Prázdninové škole Lipnice. „Nyní mám v Lužánkách malý úvazek, a dělám to nejhezčí a neoblíbenější z mé dosavadní práce. Vedu pro lektory od nás i zvenčí kurzy, které se týkají inkluze a týmové spolupráce. Jde sice o práci, při které člověk vidí výsledky své práce třeba až po letech, nebo je často ani nemá možnost vidět, ale přesto je to krásná a smysluplná práce, jde vlastně o sdílení zkušeností,“ libuje si Appel.
Zdroj: Deník / VLP Externista
Aktivní je ale i jinde. V Prázninové škole Lipnice připravuje nezapomenutelné kurzy, v Lužánkách tábory. „Teď nás třeba čeká zimní pobytový týden u Králického Sněžníku. A aktuálně připravujeme čtvrtý ročník táboru pro rodiny s úplně malými dětmi, prakticky od narození do zhruba čtyř let. Já na něj pojedu vlastně taky jako účastník, s vnukem. Je to tam úplná idylka, bydlíme ve stanech, bez elektřiny, bez hraček, na tábořišti není žádný personál a nemáme dopředu daný program,“ těší se muž.
Zdroj: Deník / VLP Externista
S odchodem do důchodu mu sice odpadla ředitelská odpovědnost, přesto má stále více aktivit než mnohý jiný člověk. „Poslední rok před odchodem z funkce jsem měl pocit, že když přestanu ředitelovat, nebudu mít co dělat. A představa, že budu chodit po obchodech a sledovat slevy, mi byla úplně vzdálená. Tak jsem nasliboval různá malá angažmá na různých místech. Nakonec jsem se od loňského srpna do Mikuláše mohl přetrhnout. Ale teď už to bude trochu volnější,“ usmívá se.
Zdroj: Deník / VLP Externista