Studovala na Tchai-Wanu, ovládá tři jazyky. Teď chce Kozelská pomáhat kočkám

Aktivní a činorodou ženu hodně ovlivnila sportovní střední škola. „Od dvanácti let jsem hrála volejbal. Měli jsem výborný kolektiv, který mne naučil sdílení a otevřenosti, a také tomu, že se člověk v životě nesmí ničeho bát. Sport je podle mne velmi dobrý začátek do života,“ je přesvědčena Kozelská.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

Po studiích začala pracovat jako manažerka pro klíčové zákazníky ve společnosti Henkel v Praze, rok byla na stáži ve Franci. Hovoří plynně německy, anglicky, francouzsky a zvládá základy čínštiny. „K té jsme přišli s manželem na Tchai-Wanu, kde jsme společně studovali. Ovládám ale jen pouliční jazyk, kdy jsem schopná si v restauraci objednat v čínštině jídlo a podobně,“ naznačuje.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

A jak se ocitla ve Znojmě? „Manžel David je rodilý Znojmák. Od mládí sportoval, věnuje se rychlostní kanoistice. Potkali jsme se v mém prvním zaměstnání. Zjistili jsme, že máme společné sny. Že jeden druhého nelimitujeme, naopak, že se vzájemně posouváme dál. Takže jsme spolu odjeli studovat MBA na Tchai-Wan. Chtěli jsme poznat nějakou exotiku. Tam jsme byli dva krásné roky studia a cestování. Celý ostrov jsme projeli na skútru,“ popisuje Kozelská.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

Znojmo dříve prakticky neznala. „Městem jsem tehdy jen projížděla. Znala jsem ho jen na cestě do Vídně. Takže průtah, kruháč a Hatě. To dnes naprosto nechápu,“ směje se žena.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

V Znojmě už Kozelští žijí pět let. „Tady jsme koupili nárožní dům ve Velké Mikulášské. Nazvali jsme jej Stará pekárna a postupně jej proměňujeme na ubytování. Znojmo mne okouzlilo naprostou autenticitou. Vše je tady reálné, nic tu není načančané. Staré město je velmi původní, má kouzelné uličky, některé domy jsou stále ještě hodně obouchané. Stále více jich je však rekonstruováno necitlivě, jsou vyměňována stará funkční kastlová okna za nová, v extrémních případech dokonce za plastová, a dům tím ztrácí své kouzlo. Ve Francii by okna renovovali, tady je vymění a genius loci je ten tam. To by se dít nemělo, jinak za pár let z autenticity nic nezbyde. Původní domy a uličky mne lákají i k fotografování, i když nejsem profík,“ říká Kozelská.

Zdroj: Deník / Dalibor Krutiš

Valerie miluje zvířata. „Už jako malá holčička jsem vždycky valila ke každému pejskovi, kočičce, které jsem chtěla obejmout a pohladit. Jsou to čisté duše. Hodně se od nich učím. Teď s námi žije fenka Kofi, kterou máme z útulku v pražské Troji. Právě Kofi nás hodně motivovala v tomu, abychom opustili Prahu. Ve Znojmě i v Kravsku, kde nyní bydlíme, se jí moc líbí. No a právě v Kravsku se k nám postupně připojily tři kočky. Koucourka si Kofi prakticky adoptovala,“ naznačuje milovnice zvířat.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

Mladá žena má velký sen. Vytvořit ve Znojmě program, který by zlepšil kočkám život. „Začalo to v Kravsku, kde jsem potkávala desítky zubožených koček. Začala jsem pomáhat místním babičkám s kastrací koček. Vozila jsem je k veterináři. Koček je hodně nejen na vesnici, ale i ve Znojmě. Například ve Starém městě a v dalších lokalitách. Uvědomila jsem si, že i když se o kastraci budu starat naplno, sama nic nedokážu. Že je zapotřebí systémové řešení, které podpoří i město,“ říká Kozelská.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

Proto se s kamarádkami Jitkou a Petrou Moravcovými snaží o kastraci koček systémově. A přidávají se další stejně naladění dobrovolníci. „Chceme ve spolupráci s vedením Znojma uvést do života kastrační program, který bude přispívat občanům na kastraci jejich vlastních koček, tak aby koťata nekončila na ulici a město je nemuselo opět řešit. Spolu s osvětou, tedy zvýšením informovanosti o přínosech kastrace, bude postupně docházet k regulaci počtu koček, které jsou i ve Znojmě přemnožené. Odhadem jich ve městě může být kolem tří tisíc tří set. Vycházíme z odhadu celkového počtu koček v České republice, který je kolem jednoho milionu. Mimochodem, psů jsou podle odhadu asi dva miliony v celé republice,“ vyčísluje Kozelská.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

Organizátorky programu pro kočky jednaly s představiteli města. „Místostarosta i ředitěl Městské zeleně Znojmo jsou našemu projektu nakloněni a já doufám, že program začne brzy fungovat. Rádi bychom tak zlepšili situaci i v oddělení kočiček v útulku tak, aby bylo nalezence kam vozit a nezůstávali nám v ulicích, kde se dále množí. Chceme navázat na započaté úsilí paní Faglerové, díky které se vybudovalo kočičí oddělení s kapacitou sto koček. Těch je tam nyní jen pár, protože prostředí není vhodné. Mezi klecemi se šíří infekce a je tam zima. Navrhujeme městu zateplení a fasády i opravu interiéru, tak aby prostředí bylo neinfekční. My a celý tým dobrovolníků budeme do útulku docházet a také zajišťovat propagaci koček k adopci na sociálních sítích,“ nastiňuje žena.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské

Kozelská dobře ví, že kvůli krmení takzvaných toulavých koček ve Znojmě byly mezi některými lidmi ve městě i mnohé rozbroje. „Přitom nekrmená kočka je často přenašečem různých chorob. Takže krmit se má, ale zároveň se kočky musí kastrovat. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale jde to. Například v Kravsku už se nám to téměř podařilo,“ uzavírá Kozelská.

Zdroj: Archiv Valerie Kozelské