Brňanka vyrábí cidery s moravskou duší. Uspěla s nimi na přehlídce ve Španělsku
Několik let nejprve doma na zahradě v provizorních podmínkách, od roku 2016 pak už naplno v odpovídající provozovně v brněnské Bystrci kousek od zoologické zahrady. Právě tam Brňanka Zuzana Kameníková rozjela moštárnu Cidérka. Spolu s manželem vyrábí jedinečné cidery a mošty, které jako jediné v Brně vznikají pravým řemeslným způsobem výroby. Loni na podzim dokonce jejich cidery uspěly na mezinárodní přehlídce ve španělské Asturii, kde nápoj získal výborná ocenění.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Dlouho ciderem zásobili pouze své přátelé a brali jeho výrobu jako koníček. Obrat nastal v momentě, kdy Kameníková přemýšlela, jakou cestu si zvolit po návratu z mateřské. Stála před rozhodnutím, jestli se vrátí zpátky do mezinárodní firmy, kde pracovala předtím, nebo se vrhne na něco zcela jiného. „Říkala jsem, že kvůli neustálému rozdávání cideru nám chybí příjmová stránka věci. Manžel mi proto řekl, že to nechá na mně, abych výrobu zpeněžila. Narazili jsme na provozovnu v Bystrci a pustili se do Cidérky,“ vypráví nadšenkyně.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Najít přitom odpovídající prostory pro výrobu ciderů a moštů nebylo snadné. Komplikací byla hlavně jejich potřebná velikost, kterou si pro moštárnu Kameníková představovala. „Najít v Brně prostory o velikosti čtyř set nebo pěti set metrů čtverečních není problém. Horší je to ale, když chcete třeba jen padesát metrů. Trvalo nám rok a půl, než jsme našli prostory bývalé moštárny v Bystrci, které patří pod zahrádkářský svaz,“ přibližuje.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Provozovna si kvůli opětovnému fungování vyžádala rekonstrukci. Přibyl také nový, výrazně objemnější lisovací stroj z Rakouska, který Cidérce dokonce závidí jiné moštárny. Každý čtvrtek si lidé do provozovny chodí pro čerstvý mošt, s nímž slaví Kameníková velký úspěch. Nabízí ho celoročně. Zákazníci si už zvykli, že pro ně v moštárně každý týden připravuje čerstvý. „Nabízíme také předplatné moštu i cideru na dva měsíce, kdy každý týden dodáváme právě vylisovaný mošt a jinou šarži cideru,“ doplňuje odbornice.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Výstavním produktem, po kterém Kameníková svou moštárnu i pojmenovala, je cider. Při výrobním procesu se do velké míry blíží výrobě vína. „Je to takové vinařství s jablky. Dál je tam navíc proces sycení. Něco je převzaté také od výroby piva, ale je to víceméně podobné výrobě vínu. Když se nás někdo ptá, co je cider, říkáme, že je to jablečné víno. S tím rozdílem, že jablka v sobě nemají tolik cukru, takže oproti běžným vínům je cider slabší, co se týče poměru alkoholu,“ upřesňuje mladá žena.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
I když Cidérka existuje teprve několik let, podařilo se už Kameníkové s produkty uspět na mezinárodní scéně. Loni v říjnu výrazně zabodovaly na přehlídce ciderů v Gijonu ve španělské Asturii. V konkurenci dalších jednasedmdesáti moštáren z celého světa získaly zlato, dvě stříbra a bronz. Kvůli koronavirové situaci tam vzorky musela s manželem poslat bez toho, že by se soutěže zúčastnili přímo osobně, radost jim to zkazit ale v žádném případě nemohlo. „Děláme cider s moravskou duší, který ocenili i přední španělští sommeliéři,“ těší Kameníkovou.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Cider vzniká kvašením moštu. Jablka musí nejprve vylisovat, aby z nich vznikl čerstvý mošt, který vyčíří. Následně je takzvaně naočkují vinnými kvasinkami. Právě ty dávají cideru chuť a svěžest vína. „Jsou dvě školy výroby ciderů. Jednou je francouzský model přistupující k cideru jako k vínům. Na začátku mají jablka, která nechají překvasit, a na konci pak dostanou ročníkový cider. Proti tomu je anglická škola, co se více zaměřuje na kontinuální produkci cideru po celý rok. My se blížíme více tomu francouzskému,“ porovnává Brňanka.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Minulý rok udělala Kameníková s manželem deset šarží cideru. Každá z nich představuje asi šest set až tisíc sektových lahví s objemem tři čtvrtě litru. Část produkce stáčí do třetinkových lahví. Hlavně kvůli gastronomickým podnikům a vinárnám, do kterých cidery běžně dodávají. „Záměrně u nich neuvádíme, co to je za šarže. Buď je sladká nebo suchá. U sedmiček naopak uvádíme, o jakou šarži se jedná a z jakých odrůd jablek jsou,“ poznamenává nadšenkyně. Cidery vyrábí sladké, polosladké, polosuché a suché.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Velkou pozornost musí v moštárně věnovat výběru odrůd jablek. Pro moštárnu je pořizuje z moravských sadů. Jedná se o jablka od sadařů třeba z Nosislavi, Rohozce nebo Velkých Bílovic. Jako pro ně častou odrůdu označuje Kameníková Granny Smith. Kromě ní se snaží využívat staré české jablečné odrůdy. Plodina přitom nesmí být příliš moučná, aby z ní vytěžili dostatek šťávy. Kvůli dalšímu rozvoji podniku si plánují s manželem pořídit vlastní jablečný sad. „Intenzivně už hledáme pozemek o velikosti zhruba jednoho hektaru,“ upřesňuje Brňanka.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Největší výhodu cideru spatřuje v tom, že se nachází někde takzvaně na půli cesty mezi pivem a vínem. „Není silný, ani po něm nebolí hlava. Zároveň je svěží, takže třeba na léto ideální nápoj,“ podotýká s úsměvem žena. Kromě cideru a moštu se plánují pustit v Cidérce i do výroby jablečných limonád. Výhledově se možná přidá i doplněk v podobě práce a výsledných produktů z hrušek. „V poslední době bylo hrušky náročné sehnat. Pokud se totiž někde objeví, tak putují okamžitě na vypálení,“ říká s nadsázkou mladá žena.
Zdroj: Osobní archiv Zuzany Kameníkové
Zákazníky má Kameníková mezi místními z okolí, ale dojíždí k ní také lidé z jiných částí Brna. Lidé bydlící nedaleko si dochází pravidelně hlavně pro čerstvý mošt. „Věkem se zákazníci hodně liší. Původně jsem si myslela, že cider pijí hlavně mladí, ale není to tak. Často přijdou starší lidé, kteří ho ochutnali v zahraničí, vědí už proto, co chtějí, a nakoupí u nás,“ vysvětluje majitelka Cidérky. V pravidelném prodeji čerstvého moštu ji nebrání ani současná vládní opatření proti šíření koronaviru, protože jej vydává takzvaně přes okénko.
Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu
