Práce s mladými lidmi mi dává chuť do života, říká střelecký nadšenec Vágner

Přesto, že je to jeho celoživotní koníček, profesionálně se střelbě nikdy nevěnoval. Závody si však vyzkoušel hned několikrát. „V devadesátých letech jsem se chopil příležitosti a začal jsem střílet sportovně. Jezdil jsem po menších závodech,“ vzpomíná. A vyzkoušel si je i v jiných rolích než jen jako soutěžící. „Po nějakém čase jsem začal také pískat a rozhodovat. Jezdil jsem na závody jak u nás, tak třeba i do Maďarska nebo do Rakouska,“ vypráví.

Zdroj: Archiv J. Vágnera

A právě do Rakouska musel rodák z Vyškova odjet, aby se dostal na střelnici v Soběšicích. „Potkal jsem se tam s panem Janotou, který je předsedou krajského sdružení Českého střeleckého svazu. Zmínil se, že působí na střelnici v Brně, a když jsem mu řekl, že jdu do důchodu, nabídl mi pozici správce,“ popisuje setkání na rakouských závodech před třemi lety.

Zdroj: Archiv J. Vágnera

Kromě doplňování terčů, úklidu nebo sekání trávy je na brněnské střelnici schopen zastat i pozici kouče. „Kromě rozhodčího mám také licenci trenéra třetí třídy. Když někdo přijde a chce naučit střílet, jsem schopen mu vysvětlit základy. K dispozici jsem také reprezentantům, když zrovna nemají po ruce svého trenéra a potřebují vypustit terče. Snažím se jim vyjít vstříc a zajistit co nejlepší podmínky,“ povídá Vágner, který se na střelnici potkává i s olympijským vítězem Davidem Kosteleckým.

Zdroj: Archiv J. Vágnera

Soběšická střelnice pro něj však není pouze starostí, ale hlavně potěšením. A to i přes velkou časovou náročnost, kterou vyžaduje. „V sezoně je člověk na střelnici od rána do večera a když jsou závody, tak i o víkendu. Ke střelbě mám ale určitý vztah, takže i přes množství času, které mi zabere, jsem tu rád,“ vysvětluje. „Nejvíc mě baví setkávání s mladými lidmi, práce s nimi mi dává chuť do života,“ pochvaluje si šestašedesátiletý Vágner.

Zdroj: Archiv J. Vágnera

ELIŠKA NOVÁKOVÁ