Pohyb miluje od mala. Nebyl strom, na který by nevylezl, kaluž, jenž by nepřeskočil a kopec, po němž by nesjel. „Rekreačně jsem dělal snad všechno. Výkonnostně jsem se věnoval sjezdovému lyžování, ragby a v juniorském věku především kulturistice a fitness,“ říká zakladatel prvního spinning centra v České republice Bořivoj ´Bob´ Drastich.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Počátkem devadesátých let měl našlápnuto k slibné kulturistické kariéře. Trénoval s českými špičkovými závodníky a postavou připomínal hvězdy akčních filmů. Jenže také miloval motorky. A na jedné ve svých dvaceti letech boural. „Najel jsem do auta vyjíždějícího z vedlejší silnice. Trefil jsem ho nohou a rukou. Nohu jsem si úplně rozdrtil. Museli mi ji u kolene uříznout. Ruka na tom byla obdobně. Urval jsem si předloktí. Hlavička kloubu čouhala ven. Doktorům se povedlo mi ji částečně zachránit. Dodnes nezvednu prsty,“ popisuje.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
V nemocnici jej lékaři řezali, lámali a dávali dohromady dvacet měsíců. Z osmdesáti kilogramů zhubl na třiapadesát. „Kulturistika mi bez nadsázky zachránila život. Sám primář říkal, že kdyby si tělo nemohlo brát energii z tak velkého množství svalů, nepřežil bych. Svalstvo zároveň při nárazu zafungovalo jako airbag,“ líčí Bob.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Řada lidí by propadla chmurám. Sport by bylo to poslední, na co by mysleli. U Drasticha však láska k pohybu zvítězila a po dlouhé a bolestivé rekonvalescenci se vrátil do bývalé formy. „Mohl jsem sednout na zadek a litovat se, ale řekl jsem si, že tak to nejde. Začal jsem hledat způsoby, jak se ke sportu vrátit. Najednou jsem zjistil, že lyžovat jde, jezdit na kole jde, posilovat jde, stolní tenis jde. Skoro všechno jde,“ vzpomíná Drastich.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Po zotavení si udělal řadu trenérských kurzů a v roce 1997 otevřel vlastní posilovnu v podzemních prostorách Sokolu v Kounicově ulici. „Při rehabilitacích jsem své tělo poznal z úplně jiné perspektivy. Rozhodl jsem se, že své zkušenosti budu předávat dál. Trénoval jsem výkonnostní sportovce i lidi, které třeba jen bolely záda. O tři roky později od kamaráda přišla nabídka otevřít si vedle v bývalé kotelně spinning,“ usmívá se Drastich.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Nejprve byl skeptický. „Říkal jsem si, co to je za blbost. Kdo by jezdil na kole v uzavřené místnosti,“ krčí rameny Drastich. Nakonec si však uvědomil potenciál, který spinning skrývá. Bob ale musel vyřešit jiné dilema. „Jednalo se o obrovskou investici a se ženou jsme měli peníze pouze na bydlení. Museli jsme se rozhodnout mezi střechou nad hlavou a rozšířením fitka,“ dodává.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Celý příští rok spali v posilovně na recepci, nebo v kanceláři. Drastich každý den s prací začínal v sedm ráno a končil v devět večer. „Musel jsem pak chodit neustále v slunečních brýlích, jelikož jsem v podstatě rok neviděl denní světlo,“ směje se.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Od té doby se Bobovi začalo dařit. Tady něco opravil. Támhle koupil něco nového. Pak přišla nabídka zúčastnit se závodů dračích lodí. „Kamarád mi řekl, že potřebují někoho k pádlu. Proč ne, napadlo mě. Bohužel musel na poslední chvíli s celým týmem odjet, tak jsem dal dohromady pár kluků z posilovny a šli jsme si zazávodit. Po jednodenním rychlokurzu pádlování jsme skočili třicátí ze sedmdesáti týmů,“ říká Drastich.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Tak vznikl tým Spinning & Fitness Dragon Boat, který se v roce 2012 stal mistrem Moravské národní ligy dračích lodí a skončil na sedmém místě v seriálu mistrovství České republiky.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Od té doby Bob dál bojuje. K posilovně připojil i sál a při svých tréninzích začal využívat metodu elektrické stimulace svalů. Přitom se snaží zachovat domácí atmosféru malebného fitness centra v podzemí stařičkého brněnského Sokola. „Kolikrát jsem s tím chtěl seknout. Málem mě položila krize v roce 2008. Teď přišel Covid. Neustále je třeba něco opravovat. Ale víte, mám to tady rád. Jsou tu lidi, co sem chodí přes dvacet let. Naproti bydlí bratr, který je nevidomý a také zde cvičí. Chci tu zůstat,“ krčí rameny Drastich.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha
Do budoucna plánuje jediné: návrat ke kořenům. „Uvědomil jsem si, že se ze mě stal spíš manažer, ale proto jsem s tím vším nezačínal. Chci se navrátit k práci s lidmi. Dělat opět naplno trenéra,“ uzavírá Bob.
Zdroj: archiv Bořivoje Drasticha