Předchozí
1 z 7
Další

Knihovnice Věra Jelínková.Zdroj: archiv V. Jelínkové

V Moravské zemské knihovně je Jelínková jako doma. Do institucí, ze kterých byla později knihovna vytvořena, nastoupila už v roce 1969. Její cesta k práci knihovnice byla přímočará. „V tomto prostředí jsem vyrůstala. Moje máma prodávala v knihkupectví, takže jsem mezi knihami pomáhala od svých šesti let. Navíc jsem měla dvě sestřenice na Slovensku, které působily v tamní Univerzitní knižnici,“ říká žena, která v Moravské zemské knihovně prošla všemi odděleními.

Knihovnice Věra Jelínková (na snímku vlevo).Zdroj: archiv V. Jelínkové

Díky Jelínkové mají čtenáři knihovny k dispozici knihovní systém Aleph. „Díky mým zkušenostem mě v devadesátých letech pověřili výběrem knihovního systému a volba padla právě na Aleph, který je určen pro velké knihovny s mnoha fondy. Tento systém je výborný. Skvělé rovněž je, že po pár letech jej zavedly i vysoké školy, a díky tomu, když k nám přijdou vysokoškoláci, tak už umí se systémem pracovat,“ poznamenává zkušená knihovnice.

Knihovnice Věra Jelínková.Zdroj: archiv V. Jelínkové

V knihovně Jelínková působila také jako vedoucí půjčovny, později se stala ředitelkou Univerzitní knihovny (brněnská Univerzitní knihovna byla součástí Státní vědecké knihovny, ze které se později stala Moravská zemská knihovna, pozn. Red.). Nejvíce profesních let ale pracovala v takzvaném revizním oddělení a tato práce ji i nejvíce bavila. „Dělala jsem revizi a ochranu fondů. V praxi to znamená dělání průběžné inventarizace, je to něco, jako když se dělá inventura v obchodě. Revize zajišťuje, aby se knihovní fond nerozkrádal, rovněž se při ní zjišťuje, v jakém jsou fondy stavu, jestli nejsou poškozené, nerozpadá se papír,“ vysvětluje Jelínková. Za desetiletí praxe zažila různé technologické změny. „Kdysi se staré noviny fotily, a následně se k nim čtenáři dostávali přes mikrofilmy. Nyní fondy digitalizujeme a i já aktuálně pracuji na přípravě knihovního fondu na digitalizaci,“ říká Jelínková. Je tedy jednou z týmu lidí, díky které si mnohé materiály z Moravské zemské knihovny lidé přečtou i z pohodlí domu na počítači.

Knihovnice Věra Jelínková je nositelkou několika ocenění, třeba Medaile Z. V Tobolky za celoživotní práci v knihovnictví, nebo titulu Rytíř péče o památky.Zdroj: archiv V. Jelínkové

Díky práci v revizním oddělení se Jelínková dostala i ke skutečné lahůdce. „Měli jsme na starosti čtrnáct depozitních klášterních knihoven, které byly v padesátých letech zabaveny tehdejším režimem mnišským řádům. My v knihovně jsme se tedy o klášterní knihovny starali. Naštěstí jsme měli velmi dobrou spolupráci s památkáři, v mnoha případech jsme se postarali o opravy těchto knihoven. Těší mě, že když jsem pak po třiceti letech knihovny vracela řádům, tak s mnohými spolupracujeme i nadále,“ má radost žena.

Za udržování a obnovu klášterních knihoven získala v roce 2017 cenu Rytíř péče o památky. „Rajhradskou klášterní knihovnu jsem pomáhala vracet do života. V určitém období totiž byly knihy vyvezeny z nevyhovujících prostor do našeho depozitáře. My jsme pak získali prostředky na úpravu celé knihovny. Když pak byly opravené prostory v Rajhradě, tak se knihovna vrátila zpátky. Bylo výborné, že se to podařilo,“ těší Jelínkovou.

Knihovnice Věra Jelínková.Zdroj: archiv V. Jelínkové

Práce v knihovně Jelínkovou přivedla i do neobvyklých situací, vyzkoušela si třeba roli detektiva. „Ještě, když jsme jako Univerzitní knihovna sídlili v budově nynějšího krajského úřadu, tak jsme s kolegy pronásledovali zloděje, kteří nám kradli knížky. Ve staré budově to měli poměrně snadné. Cesta od výpůjčního okénka do studovny totiž vedla kolem východu. Většinou nám zloději brali obrazové publikace. Tehdy jsme spolupracovali se všemi antikvariáty v Brně, a lidi z antikvariátů nám dávali vědět, pokud se k nim dostala kniha od nás. Pak jsem běhala po Brně a tahal knihy zpátky do knihovny,“ popisuje Jelínková. S kolegy z knihoven byli úspěšní, v několika případech zloději skončili až ve vězení.

Aktuálně zkušenou knihovnici nejvíce trápí a zlobí lidé, kteří knihy ničí. „Strašně mě štvou čtenáři, kteří všude chodí s mobilem, fotí se s ním na každém rohu, ale když si potřebují uchovat informace z nějakých stránek knih a učebnic, tak místo, aby si dané strany vyfotili mobilem, z knih je jednoduše vytrhnou,“ upozorňuje na aktuální problém Jelínková.

Knihovnice Věra Jelínková působí i jako správkyně ivančického židovského hřbitova (na snímku).Zdroj: archiv V. Jelínkové

Jelikož je při své práci neustále obklopená knihami, pro inspiraci, jakou si přečíst ve volném čase nemusí chodit daleko. „V knihovně sledujeme knižní novinky, takže mi nic zajímavého neunikne. Nejraději mám knihy o historií a památkách,“ svěřuje se žena. Dříve si knihy kupovala, dnes si je už jen vypůjčuje. „Ještě tak do konce devadesátých let jsem doma knihy hromadila, ale pak už jsem je neměla kam dávat. Říkám, že když doma potřebuji vymalovat, tak almary s knihami musím obmalovat, protože jednoduše odmítám vyskládávat a znovu naskládávat všechny ty knihy. Když si něco chci přečíst, půjčím si to od nás, v Moravské zemské knihovně, ta mi bohatě stačí,“ usmívá se Jelínková.

Knihovnice Věra Jelínková působí i jako správkyně ivančického židovského hřbitova (na snímku).Zdroj: archiv V. Jelínkové

Ve svém volném čase se věnuje rodačka z Ivančic na Brněnsku tamním památkám, působí i v památkové komisi. Největší množství času jí pak zabere péče o ivančický židovský hřbitov, jehož je správkyní. „Na hřbitově mám dost práce fyzické, třeba sekám trávu. Hřbitov má dvanáct a půl tisíce čtverečních metrů, letos jsem ho musela zatím sekat čtyřikrát a zřejmě mě to do zimy čeká minimálně ještě jednou. Fyzickou kondici musím tedy mít skvělou,“ říká s nadsázkou Jelínková.

Ivančické památky zná jako své boty, často pro nich provádí zájemce. „Znám skoro každý kámen, dokáži lidi vodit od památky k památce,“ popisuje Jelínková svou další velkou zálibu vedle knihovnictví. Jsem schopna vyprávět, vodit lidi od památky k památce, skoro znám každý kámen.