Každý včelař se těší na první jarní píchnutí, říká Miroslav Vaculík z Vřesovic

K včelaření se dostal díky tchánovi. „Byl uznávaný včelař, který se staral o sto včelstev, dokonce s nimi i kočoval. Bohužel už není mezi námi, zemřel. Jednou před pětadvaceti lety mi říká: Mirku, nechceš včelařit?“ vzpomíná na osudový okamžik Vaculík. Tchán mu k tomu nabídl do začátků i deset úlů. „Zamyslel jsem se nad tím. Choval jsem totiž tehdy cizokrajné ptáčky, a to už asi třicet let. S kanáry, papoušky, andulkami jsem se účastnil i výstav,“ pokračuje dnes šestašedesátiletý včelař.

Zdroj: archiv M. Vaculíka

Rozhodl se tak pro nového koníčka. „Tchán mi hodně poradil a naučil. A včelaření mě pak nějak chytlo u srdíčka a začalo mě bavit. Ze začátku jsem měl obavy, ale po půlroce jsem se už nebál,“ říká Vaculík, který se navíc stará v zahradě ještě o čtyři sta stromů. Začal tak odebírat i odbornou literaturu a pak přistoupil i k modernizaci včelích příbytků. „Objednal jsem nové nástavkové úly a umístil jsem je do zahrady pod les. Postupně jsem jejich počet zvyšoval až na osmadvacet úlů,“ připomíná.

Zdroj: archiv M. Vaculíka

Včelařina je podle něj těžká, celoroční práce. Začíná už v zimě, pravidelnou údržbou. Od března pak začíná samotná sezona i s nezbytnými prohlídkami včelstev a přípravou veškerého komfortu pro ně. „Vše je především zapotřebí nachystat tak, aby královna měla, kde klást a včely kam nosit nektar. Nesmí se zapomínat na poctivou léčbu, s ní nám pomáhá naše organizace v Kyjově. Velice uznávám našeho dlouholetého předsedu Miroslava Smolíka, který je zkušený včelař a výborný člověk,“ smeká Vaculík.

Zdroj: archiv M. Vaculíka

Zlatým hřebem je pro včelaře vytáčení medu, kdy velice záleží na mnoha okolnostech. „Jaký byl rok, počasí, jestli prší do snůšky nebo je při ní zima. Například před bouřkou jsou včely povzbuzené a nosí množství nektaru do úlů,“ popisuje včelí nálady vřesovický včelař.

Zdroj: archiv M. Vaculíka

První med dal na výstavu do Zlína už před patnácti lety. „Velmi jsem uspěl, dostal jsem 196 ze 200 bodů,“ vzpomíná Vaculík, který velice rád soutěží. Začal už u výstav s exotickými ptáky. Pokračoval medem i ovocnými pálenkami. Ocenění na Trkobraní ve Vizovicích mu dokonce předával premiér. Třikrát zvítězil v soutěži Český med. Naposled loni v Litoměřicích, kdy získal maximální počet bodů. „Vždycky jsem chtěl zkusit, jaký mají druzí med a jaký med vytočím ve srovnání s jinými kolegy,“ vysvětluje Vaculík.

Zdroj: archiv M. Vaculíka

Lidé by podle něj neměli kupovat med v obchodních řetězcích. Naopak by si měli najít dobré včelaře a právě k nim chodit. „Med je přírodní produkt, je to sladidlo s vitamíny. Je velice zdravý i pro sportovce. Můj med jedli fotbalisté i těsně před zápasem, aby je nabil energií. Každý večer by si měl člověk dát jednu lžičku medu,“ radí bývalý vřesovický zastupitel a předseda tamních turistů.

Zdroj: archiv M. Vaculíka

Na co se podle něj těší každý včelař s přicházejícím jarem? „Těší se na první jarní píchnutí. Včelař se totiž nesmí včel bát,“ usmívá se Vaculík, kterého nejen včely nabíjí životní energií. „Mám sice šestašedesát let, ale cítím se na jednapadesát,“ dodává.

Zdroj: archiv M. Vaculíka