Lenka Baše učí ve škole, v níž angličtina není pouze vyučovacím předmětem, ale kosmopolitním dorozumívacím prostředkem a v níž technologie nejsou „strašákem“, ale příležitostí k otvírání nových směrů. Začíná se od prvňáčků a právě ty má na starost Lenka Baše.

Proč jste se po maturitě rozhodla studovat speciální pedagogiku a učitelství pro 1. stupeň?
Studovala jsem na Střední pedagogické škole v Nové Pace a již tehdy jsem získala možnost spolupracovat s SPC v Liberci jako trasér atletických a plaveckých disciplín dětským zrakově postiženým sportovcům. Osobní zkušenost i setkání s velmi inspirativními pedagogy na Sportovních hrách zrakově postižené mládeže mě nasměrovaly ke studiu speciální pedagogiky na vysoké škole. Zároveň jsem se na jedné jazykové soutěži seznámila s neslyšící studentkou. Toto setkání přerostlo v přátelství a umocnilo mé rozhodnutí pro studium surdopedie a tyflopedie. Po ukončení studia na PdF UP Olomouc mě však příležitost zavála na zcela odlišnou stranu Gaussovy křivky, dostala jsem nabídku k práci s nadanými žáky a té se věnuji s velkým nadšením a zaujetím od roku 2007 dodnes.

Barbora Strýcová se synem Vincentem
Barbora Strýcová o konci kariéry kvůli dítěti: Lidé mi říkali, že jsem blázen

Po více než 15 letech práce na základní škole pro nadané děti jste začala učit na soukromé škole. Co vás k této změně přivedlo?
Příležitost k tandemové výuce, k realizaci pedagogických snů v podobě formativního učení a hodnocení bez známek, možnost vybudování vlastní pedagogické koncepce, realizace bilingvní výuky a dalšího seberozvoje v oblasti anglického jazyka.

V soukromé základní škole SVAT učíte prvňáčky. Právě v první třídě děti získávají vztah ke škole a vzdělávání, který je ovlivňuje po celý další život. Jakými způsoby a metodami k tomu přispíváte?
Domnívám se, že jsou to především nepředstíraný zájem, aktivní čas věnovaný dětem, neformální příležitosti k setkávání s rodinami žáků, individuální přístup ke každému bez očekávání, respektování potřeb, diferenciace výuky, formativní učení a hodnocení, mapování osobního pokroku, cílená práce s prožíváním a emocemi dětí.

Lenka Baše se svými žáky.Lenka Baše se svými žáky.Zdroj: se svolením Lenky Baše

Jak během výuky řešíte rozdíly mezi schopnostmi jednotlivých žáků?
Složení třídy je velmi pestré, specifika v předpokladech žáků jsou dána už tím, že rodič pro dítě vybírá školu se znalostí vizí, cílů a strategií jejího konceptu včetně způsobů plnění a souzní s metodami a formami výuky. Zpravidla je to rodič, který má vzdělání svého dítěte jako jednu z prioritních hodnot, a se školou proto úzce spolupracuje, zajímá se o dítě, podporuje jeho růst i školu tak, aby mu k němu optimálně dopomohla. Máme vlastní specifické předměty, které kombinujeme do blokové výuky, neučíme tedy informace izolovaně, ale propojeně. S velkou časovou dotací se zaměřujeme na výuku anglického jazyka. Angličtina metodou CLIL se zařazuje i do ostatních předmětů. Promyšleně rozvíjíme u dětí osobnostně-sociální dovednosti, cílíme na práci s moderními technologiemi, rozvoj logického myšlení, od první třídy se věnujeme robotice. Naším specifikem je také posílená výuka zdravého pohybu a životního stylu s trenérem a učení venku v přirozeném prostředí.

Iva Frühlingová
Proměna Ivy Frühlingové: S experimenty jsem skončila, je čas se uklidnit

Kolik žáků máte ve své třídě?
Ve třídě je maximálně 20 žáků, k diferenciaci výuky a její individualizaci dle potřeb žáků napomáhá tandemový učitel.

Podle jakých kritérií si vybíráte žáky?
Žáky vybíráme tak, aby vznikla pestrá skupina dětí, která se bude moci vzájemně obohacovat v nejrůznějších oblastech. Předpokladem k přijetí je, aby měl žák potenciál zvládnout náš poměrně náročný školní vzdělávací program, a to jak po intelektové, tak po sociální a emoční stránce. Ten se snažíme zjistit při osobních individuálních schůzkách s dítětem i rodičem ještě před zápisem do školy.


Nahrává se anketa ...

Ve svém medailonku na webových stránkách Global Teacher Prize píšete, že se sama intenzivně vzděláváte. Co je pro vás největším zdrojem informací a inspirace?
Inspirativních je pro mě spousta škol, většinou jsou to ty malé, vesnické, které s týmem motivovaných lidí dokážou hotové zázraky. Stejně tak i spousta soukromých škol, které ve svých konceptech, podobně jako my, pružně reagují na systémové nedostatky, a jsou tak hybateli změn v českém školství bez dlouhého čekání na změny shora. Inspirativní učitelé z takových škol se často účastní vzdělávacích akcí či konferencí, na kterých se společně potkáváme a v diskusích či následných stážích se obohacujeme a posouváme dál.

Některé sleduji i na sociálních sítích, v podcastech, s jinými se radím po telefonu či osobně. Dnes už si vzdělávací akce hodně vybírám, buď na základě doporučení důvěryhodného kolegy, dle osvědčeného lektora či pořadatele, nebo podle tématu, které mě aktuálně zajímá či které potřebuji pro zdokonalení určité dovednosti.

Taťána Makarenko
Taťána Makarenko o zákulisí Miss: Na dívky je větší tlak, důležitá je osobnost

Co vás předchozí studium na vysoké škole pro současnou práci nenaučilo?
To je téma pro samostatný rozhovor. Rozhodně ale z mého pohledu chybí kontinuální dlouhodobá praxe studentů (po celý školní rok s jedním pedagogem na jedné škole), která by umožnila vhled do systematičnosti pedagogické práce, mapování vyhodnocování pokroků, sledování dlouhodobých cílů a záměrů, vyhodnocování efektivní práce s chybou, komunikace, práce s rodinou, spolupráce v pedagogickém sboru a další a další jevy, které se za zdmi fakulty naučit nedají. Důležité pořekadlo pro práci budoucího pedagoga je totiž: Nezažiješ, nepochopíš. A já dodávám, že čím více, tím lépe. Svoji roční práci v pozici asistenta pedagoga ještě při studiu VŠ tedy hodnotím jako nejpřínosnější rok svého studia.

Které z metod a způsobů výuky, které používáte, se vám nejvíc osvědčily a od kterých jste případně ustoupila?
Obecně by se to dalo vyjádřit tak, že upouštím od práce s pracovními listy a učebnicemi, které jsem v předešlých letech i sama aktivně tvořila, a svou pozornost přesouvám na aktivní cílenou komunikaci, zážitkovou a badatelskou výuku, kterou následně do psané záznamové podoby převádí samotní žáci a já ji pouze rámuji, dávám jí požadavky na formu a obsah. Osvědčuje se mi dopřávat dětem dostatek času dle jejich potřeb, dále také již zmíněná práce s jejich osobnostmi a emocemi. I když to zpočátku vypadá, že takto vynaložený čas brzdí postup učiva, zkušenost mi ukazuje, že výsledky na konci naší společné vzdělávací cesty jsou víceméně stejné, ale loučím se se zralými osobnostmi s názorem, respektem, které znají vlastní hodnotu, vědí, v čem jsou dobří, co mohou nabídnout, a naopak znají své slabiny a umí si v těchto oblastech slušně požádat o pomoc.

Věřím, že do dnešního světa je vysoká úroveň soft skills, samostatné kritické vyhledávání a třídění informací či cílená práce na budování leadershipu a spolupráce či práce s chybou víc než encyklopedické znalosti. Kvalitní všeobecné vzdělání nezatracuji, ale domnívám se, že by mělo dojít k jeho velké proměně, učit věci, které jsou smysluplné, využitelné, propojené s aktuálním životem. K tomu je potřeba právě i dostatečně kvalitní základ v podobě všeobecného přehledu.

Často se dnes mluví o tom, že dnešní děti ve věku vašich žáčků umějí komunikovat s technologiemi, ale s vrstevníky ne. S jakými schopnostmi a dovednostmi přicházejí děti do první třídy k vám?
Děti dnes přicházejí do školy s různými předpoklady, na jedné straně je početná skupina dětí, které již v předškolním věku čtou, počítají i píší. Na druhou stranu pořád do první třídy vstupují i děti, které si všechny zmíněné dovednosti osvojují až s nástupem školní docházky. A stejně je tomu i s technologiemi. Z naší zkušenosti mají rodiče zájem na tom, aby jejich děti přišly do kontaktu s technologiemi ve zdravé míře, a zároveň jim poskytují dostatek příležitostí k aktivnímu trávení volného času s vrstevníky.

Podle Martiny Hynkové Vrbové jsou bezdětné ženy pro společnost stejně důležité, jako ty, které děti mají.
Martina Hynková Vrbová o ženách bez dětí: Respektujme se, spojuje nás ženství

A další diskutované téma: Mají děti dostávat domácí úkoly nebo ne?
V naší škole domácí úkoly nedáváme, vychází to z našeho přesvědčení. Aby měl domácí úkol smysl, musí k němu mít dítě vhodné podmínky, učitel pak dostatek času, aby jej opravil, vyhodnotil a následně cíleně pracoval s chybami či jevy, které se v něm vyskytly. To je spousta času. Ten my umíme ve výuce využít efektivněji. Budujeme v dětech takové morální hodnoty a osobnostní nastavení, aby spolu s vyšším věkem byly samy kompetentní rozhodnout, zda je potřeba, aby se doma připravovaly, jak a na co.

Nyní si společně stanovujeme týdenní cíle, na konci týdne hodnotíme úroveň jejich zvládnutí. V případě, že žák vidí své rezervy, hledáme společně náměty a příležitosti pro zlepšení. Žáci již nyní v první třídě často sami řeknou, že by jim pomohlo, kdyby si danou dovednost vyzkoušeli i doma. Proto jim v každotýdenním informačním zpravodaji posíláme přehled toho, co se učíme, spolu s náměty k procvičování. Jinak jsou u nás úkoly pojímány pouze jako podněty k pozorování, bádání, přinesení specifických pomůcek a podobně. Velký přínos v domácích úkolech vidím v budování samostatnosti a zodpovědnosti za vlastní práci a její dokončení. Tuto dovednost ale umíme posilovat i jinými způsoby přímo v rámci výuky.

Lenka Baše se svými žáky.Lenka Baše se svými žáky.Zdroj: se svolením Lenky Baše

Jak byste popsala rozdíl mezi absolventem vaší soukromé školy a běžné státní školy?
Věřím, že největší rozdíl bude obecně ve zralém sebepojetí každého žáka. Ve vnímání sebe sama, své hodnoty, kvality svých dovedností a osobního pokroku. Zároveň také v úrovni a pokročilosti komunikace v anglickém jazyce a v dovednostech při práci s moderními technologiemi.

Věříme, že naši absolventi budou znát svou hodnotu a dokáží efektivně pracovat i s vlastní psychohygienou. Systematicky a cíleně budujeme zejména rozvoj vlastní odpovědnosti, schopnost samostatného rozhodování, komunikační dovednosti, schopnosti řešit problémy, spolupracovat v týmu, ochotu učit se novým věcem, pracovní morálku, nasazení, vlastní iniciativu, schopnost přizpůsobovat se změnám v dynamickém a multikulturním světě a další. Věříme, že takto vybavený absolvent naší školy dokáže nejen nabídnout svému budoucímu zaměstnavateli nebo vyššímu stupni školy kvality zaměstnance či studenta hodné 21. století, ale především úspěšně obstát v životě s pocitem vnitřního naplnění a osobní spokojenosti.

Máte pocit, že děti jinak vnímají v roli učitele ženu a muže?
Děti určitě vnímají, že přístup, způsob komunikace, hodnoty, způsob myšlení apod. u obou pohlaví bývají odlišné. Již nyní, kdy do naší výuky zasahují muži, například v osobě trenéra, vnímáme, že to má nesporný přínos. Určitě máme zájem na tom, aby se náš pedagogický tým rozšiřoval i o zajímavé osobnosti mužů, a máme štěstí, že se nám to zatím daří. Problém cítím v tom, že práce pedagoga není pro muže dostatečně finančně zajímavá při potřebě zajištění rodiny. Zároveň je to práce velmi náročná a zodpovědná.

Jakou podobu pro vás má úspěch v práci?
Úsměvy dětí, „aha momenty“, spousta zvídavých otázek a radost z učení.