V případě akutního ohrožení života je jedním z prvních kroků volání tísňové linky. Zdravotní záchranná služba má číslo 155. Operátora zajímá především

-co se přesně stalo

-kolik je postižených

-jaký je stav postiženého (je při vědomí, dýchá …?)

-víte-li, pak jméno a alespoň přibližný věk postiženého

-kde se postižený nachází (město, obec, ulice, číslo domu, patro, označení domovního zvonku; číslo silnice, kilometrovník na dálnici, směr, nápadný orientační bod v okolí)

-kdo volá

Nemějte obavy, že na něco zapomenete, zaměstnanci operačního střediska jsou speciálně vyškolené zdravotní sestry, které se na všechny potřebné informace vyptají. Hovor ukončuje vždy operátor, nikdy nezavěšujte první. Zajistěte blízkost telefonu pro případ zpětného volání (ověření adresy či popisu místa).

Pokud vás operátor požádá, aby jste zůstali na lince, rozhodně nezavěšujte. Po chvíli odmlčení, kdy právě vysílá tým záchranné služby, s vámi opět naváže kontakt. V případě potřeby vás bude po telefonu, do příjezdu týmu záchranné služby, vést jak provádět první pomoc.

Nyní je již tým záchranné služby na cestě, a dostane se na místo v co nejkratším možném čase. Dobu, po kterou čekáte na pomoc, můžete vnímat v kritické situaci delší, než jaká ve skutečnosti je. Během ní se plně věnujte postiženému a poskytněte mu adekvátní pomoc. Postiženému nepomůžete opětovným voláním na 155 s dotazem „proč tu ještě nejsou?“. Není nutné na záchrannou službu opětovně volat, speciálně vybavená sanitka již jede.

Pomocí další osoby se snažte týmu záchranné služby před jejich příjezdem vytvořit podmínky pro snadný a rychlý přístup k pacientovi (výrazné mávání na přijíždějící sanitku, zajištění odemknutých dveří, odstranění nebezpečných překážek, zavření všech domácích zvířat apod.).

V příštím díle budeme v principech provádění první pomoci pokračovat – tématem bude resuscitace dospělého člověka.

Barbora Zuchová. Autorka je mluvčí záchrané služby