Minulý 5. díl byl věnován zástavě krvácení, dnes se budeme zabývat poskytováním první pomoci u šokových stavů.Šok je závažný stav organismu, který může vést až ke smrti postiženého. Je to dynamický děj, kdy z různých důvodů nedostatečně koluje krev a dochází k poruchám zásobování životně důležitých orgánů. Šok může být způsoben ztrátou cirkulující tekutiny - krvácením, ztrátou plazmy při popáleninách (hypovolemický šok), rozšířením objemu cévního řečiště - alergická reakce např. na bodnutí vosou, léky aj. (anafylaktický šok), snížením výkonnosti srdce – infarkt myokardu (kardiogenní šok).

Ve všech zmíněných případech je postižený ohrožen rozvojem šoku. Tělo reaguje tak, že se snaží krví zásobovat životně důležité orgány (mozek, srdce, plíce) na úkor méně důležitých (kůže, svaly, zažívací trakt).

Příznaky šoku mohou být velice různorodé. Rozvinutý šok se projevuje zejména zrychleným až slábnoucím pulzem, studenou a bledou kůží, mělkým a zrychleným dýcháním, spavostí až nastupujícím bezvědomím. K příznakům šoku patří ale i pocit úzkosti, nevolnost, zvracení, pocit žízně či dezorientovanost.

Cílem první pomoci je zajistit příjezd záchranné služby a co nejvíce usnadnit průtok krve mozkem, srdcem a plícemi. Při ošetřování šokového stavu nastupujícího z důvodu ztráty krve je vždy nejdůležitější zástava krvácení.

Postiženého uložíme do takzvané protišokové polohy (poloha se zvýšenými dolními končetinami), čímž zvýšíme návrat krve do životně důležitých orgánů. Pro poskytnutí pomoci se využívá „pravidlo 5T“ (ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti a transport). Ticho – postiženého uklidňujeme, snažíme se mu zajistit maximální pohodlí. Teplo - chráníme před velkými změnami teploty. Tekutiny - rty a dutinu ústní můžeme svlažit vodou. Nikdy ale nepodáváme nic k pití!

Tišení bolesti - nikdy nepodáváme žádné léky! Uklidňování postiženého vlídným slovem a například jen držením za ruku samo o sobě velice postiženému pomáhá.

Transport – nikdy postiženého sami netransportujeme. Zajistíme mu co nejadekvátnější péči na místě příhody do doby příjezdu záchranné služby.
Vždy musíme myslet na možnou dynamiku šokového stavu, proto neustále kontrolujeme stav vědomí a dýchání. Upadne-li postižený do bezvědomí a přestane dýchat, musíme okamžitě zahájit resuscitaci.

Na riziko rozvoje šokového stavu musíme myslet i v případech úrazů, kdy mohlo dojít k vnitřnímu krvácení např. úder do břicha, dopravní nehody aj.
V příštím díle se budeme zabývat ošetřováním popálenin.

Barbora Zuchová. Autorka je mluvčí záchranné služby