„Sametová revoluce mě zastihla v Hodoníně. Tenkrát jsem učil na učilišti. O tom, co se děje v Praze, jsem věděl už v pátek nebo v sobotu z rádia a z televize. A začalo být jasné, že to není jen takové sprchování, jak tomu bylo v lednu toho roku,“ vzpomíná šestačtyřicetiletý Blažek.

V pondělí ráno si ve sborovně četl noviny. „Přišel za mnou soudruh ředitel a zeptal se mě, jestli vím, co se stalo. Řekl jsem mu svůj názor na celou věc, protože z rakouské televize jsem věděl, že je to velký průšvih a neskončí to jen tak,“ popisuje události roku 1989.

Druhý den jel podpořit první manifestaci na náměstí Svobody v Brně, kde se zakládalo tamní Občanské fórum. „Měl jsem tam několik známých, tak jsem od nich vzal letáky a začal je rozšiřovat v Břeclavi,“ pokračuje Blažek.

Ve středu se lidé sešli na náměstí u sochy rudoarmějce. „Bylo nás tam pár, ale řekli jsme si, že budeme pokračovat každý den. V pátek už nás bylo dvakrát tolik. Pak jsme v domě na Zámeckém náměstí, kde bydlel Milan Bruchter, založili břeclavské koordinační centrum Občanského fóra. Bylo to něco neskutečného. Všichni jsme tím žili a neuvědomovali si možné nebezpečí,“ dodává s nostalgií.