„Jsem skaut a miluji lesy. Pocházím z Vysočiny a budou mi chybět tamní jehličnany. Tady je krajina jiná, o smrk tu nezavadíte, jsou tu samé vinice. Je to pro mě malá neznámá, i co se týká místních tradicí a chování lidí, s boží pomocí to ale snad zvládnu,“ zvyká si Bublan a není na to sám. Pomáhá mu věrný farní pes Betynka, které říká sekretářka.

Děkan Václav Fišer působil v Hustopečích téměř třicet let, a jak jeho nástupce říká, zanechal po sobě hlubokou brázdu, na kterou chce Bublan navázat. Ale současně přinést i nové podněty.

„Chtěl bych více pracovat s dětmi. V Náměšti, kde jsem dosud působil, se mi to dařilo výborně, tady na to zatím nejsou lidé zvyklí,“ plánuje si zapálený skaut nejen výuku náboženství, ale i dětské bohoslužby, výlety a třeba i prázdninové tábory.

„Chci pokračovat v díle, které Václav Fišer začal. Ale také nevím, jak lidé přijmou novoty, které bych rád přinesl. Chtěl bych s nimi dobře vycházet,“ přeje si.

Pavel Bublan je velkým milovníkem přírody, ve volném čase vyráží se psem do lesů, rád plave, ale také čte. Kromě duchovní literatury jsou v jeho rozsáhlé knihovně také z dětství oblíbené foglarovky nebo třeba romány Karla Maye.

Sportovního ducha nového faráře násobí i smysl pro humor. Svým lukem prý nedávno přestřelil i věž kostela v Náměšti nad Oslavou. „Střílel jsem ale až v deset hodin večer, až tam bylo liduprázdno, to proto abych někoho nezastřelil,“ směje se.

„Přál bych si, aby mě lidé přijali, aby se nebáli za mnou kdykoliv přijít, abych jim dokázal zvěstovat Krista radostným způsobem. Aby dobro v srdcích vítězilo nad zlem, které všude ve světě působí,“ je teď největší přání nového hustopečského děkana.