Už dny těsně před Velikonocemi bývaly v mém dětství určující a dané svými zvyky. Ve středu nás rodiče zlobili, že máme všichni svátek, neboť byla Škaredá, ve čtvrtek jsme pojedli cosi zeleného, v pátek nic, neboť byl půst a navíc šup s námi pod tekoucí studenou vodu, neboť ta velkopáteční je léčivá, což i lidová říkanka z Moravy připomíná: Vítám tě, vodičko čistá, odkud jsi přišla? Já jsem přišla z Jordána, viděla jsem Krista Pána, z hor, z řek a z kamení, obmyj se, hříšné stvoření!

To jsou však půvabné lidové zvyky a je na místě připomenout si i křesťanský význam těchto svátků, neboť se z povědomí vytrácí a mnozí z nás už ani nevědí, proč tyto svátky slavíme. Obecně jsou to svátky jara. Jejich význam z hlediska křesťanského je však zcela jiný bez ohledu na to, zda jsme věřící, či nikoli.

O předvelikonočním týdnu, jinak také zvaném pašijový nebo svatý týden, se podle evangelia odehrálo drama umučení, ukřižování a vzkříšení Krista. Začíná Květnou nedělí, kdy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma, na Zelený čtvrtek povečeřel naposledy s apoštoly, v noci ze čtvrtka na pátek byl zrazen, souzen a mučen a na Veliký pátek ukřižován, na Bílou sobotu odpočíval v hrobě, na neděli Velikonoční vstal z mrtvých.

Všechno ostatní jsou zvyky lidové. Pečení beránka, malování kraslic, barvení vajíček, hrkačky, řehtačky a klapačky, pletení tatarů, pomlázek či žil, mrskut nebo šmigrust, polévání vodou nebo také voňavkou, v každém kraji trochu jinak, podle zažitých zvyklostí.

Avšak nejen na křesťanskou podstatu svátků velikonočních se zapomíná, také lidové zvyky upadají, k naší škodě, v zapomnění. Netuším, nakolik se v našich domácnostech ještě udržuje tradice malovaných či barvených velikonočních vajíček, vím však zcela jistě, že sehnat před svátky bílá vejce, aby barva dobře chytala, je úkol nad lidské síly. Ne tak intenzivně, avšak nabarvit se dá i to přírodní hnědé, aby bylo čím podarovat, až u vás v pondělí na prahu ozve se: Stávaj ráno, Marijáno, dávaj vajca, vyplácaj sa! Kázal kadlec i kadlečka, byste dali tři vajíčka, jedno bílé, dvě červené, však vám slépka snese jiné.

A ještě dvě lidové pranostiky, jedna z Čech a druhá z Moravy, na závěr: Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý. Na Boží-li hroby prší, sucho úrodu vysuší.

VĚRA FOJTOVÁ. Autorka je spisovatelka