Vlaštovky létají vysoko a na stole mně vychládá voňavý šálek černého čaje. Nesladím. Mám, alespoň dnes, sladký život. I rohlíky jsou v tento den kupodivu voňavě křupavé, tak jak si je pamatujeme z dětství. Je čtvrt na osm, sobota.

Mám před sebou fůru času. Snídám, listuji v nejmenovaném denním tisku a hladím psa Rexe. Psisko se na mě usmívá svýma hnědýma očiskama, kočka přede a pavouci si separátně soukají své. Já do sebe soukám voňavý gothaj. Ani jsme se nenadáli, říkám Mindě, a už zase jedeme na bicyklu času po druhé polovině roční cyklotrasy. Takřka čtvrtina prázdnin už je v trapu.

Na druhé straně, proč plakat nad rozlitým mlékem. V ledničce mám macatý půlměsíc melounu a v mrazáku kus vepřové flákoty. Něco paradajek utržených přímo ze zahrady, dvě rajčata z Penny, nové brambory a voňavou kytku z petržele, celeru a libečku. A lup, vylíhl se mi v hlavě verš, končící slovy: „A ještě karton mléka, blbečku.“ Tak, tak.

Včera jsem byl na pohřebě a tak chci, alespoň na chvíli, žít zdravě. Á propos. Tady čtu, že kvůli olympiádě se Číňani rozhodli, že vyškrtnou z restauračních jídelníčků pokrmy ze psů. Někteří naši gurmáni by se měli také zamyslet a tuto iniciativu výrazně podpořit, byť doma nemají jídelníčky.

A pod oknem se baví dvě sousedky, že v Poštorné není nikde kopr. Ale v Moravské je ho prý dost. Není-li v létě na zahrádkách kopr, je to, jak s oblibou říkávala naša stařa, poněkud tristní situace.

Achich ouvej. Nebude koprovky! Závěrem budu lehce parafrázovat jeden starý vtip: „Když spadne letadlo s vládní delegací, je to, paní učitelko, katastrofa. Ale jestli v okurkové sezóně není kopr, tak to je opravdu neštěstí!“ Ale to nic. Jak říká přítel Jan: „To byl jenom pokus o nejapný žert.“ Nepřemýšlejte o tom. Běžte raději k vodě nebo na houby. Já půjdu zatím hledat ten japný.

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je učitel a kurátor