Za domem, ve kterém bydlím, se scházejí partičky kluků a holek. Je jim tak kolem čtrnácti let. Každé volné odpoledne věnují pokuřování, klábosení, psaní esemesek, občas se (asi aby bylo aspoň nějaké vzrůšo) počastují několika peprnými nadávkami nebo požďuchají na trávníku. Je mně jich líto, že už na základní škole se celé odpoledne nudí. Ale když čtu o břeclavských Seniorkách, říkám si, že nikdy není pozdě najít si koníčka. Možná i těmhle puberťákům to aspoň v osmdesáti dojde.