Svatomartinské a husička k němu. Velká škoda, že si ještě musíme nějakých pár dní nechat zajít chuť. To je smůla, říkám si po přečtení článku o Svatomartinském víně, přičemž můj žaludek to vidí stejně. Nejdřív hlasitě zaplesá a po chvíli jen smutně zakručí. Nic naplat, tradice je tradice. Ale zase, kdo by na mladé víno čekal tak dlouho? Já ne. Zřejmě se proto vydám někam do vinného sklepa, kde okoštuju prvního letošního, byť bez nálepky Svatomartinské. A just bude chutnat. I bez Martina.