Zajisté. Léto je již definitivně v pr…, tedy v první přihrádce prázdninových vzpomínek. Ano, ač nám to připadá do jisté míry ukvapené, již jsme, tedy formálně kalendářně, oběma nohama v podzimu. Jak by řekl strýc Garšic : „ Po létě jak po žabě.“
O víkendu mi to potvrdily něžně fialové okvětní plátky ocúnů, lemující břehy zvolna se napouštějícího rybníka Nesytu. Jak nám scházela jeho vláha v letních pařácích! Ale dnes bys marně toho ekologického bycha honil. Co už včíl.

Šlapu zvolna do kopečka a funím. Nějak se mi krátí dech.. Jistě. Seděním u budky, Karle, kondici nenaženeš. Naštěstí je tu rovinka. Dofuněl jsem a kochám se. Nádhera! Nebe modré jak šmolka. V remízcích začínají rozkvétat první žluté květy topinamburů a kukuřičné lány poklidně zlátnou. Jenom zhnědlezčernalé a skloněné hlavičky slunečnic dávají tušit budoucí příští. Jitra jsou už chladná a jen hrstka odvážných mužů nosí nadále své oblíbené kraťasy. Ale co naplat, populace se začíná stále víc ohlédat po něčem teplejším. V domácnostech začínají přípravy na zimní přechody.

Já teď momentálně likviduji škody po výbuchu PETky plné voňavého burčáku. Ten mi včera prudce explodoval pod rukama. Naštěstí ve dřezu. Zblízka to vypadalo jak výron bahenní sopky. Beng a čvách! Provonělo to celou kuchyňskou linku i s výparníkem včetně kočky Mindy, která se vydala

neprozřetelně za vůní guláše, chladnoucího na sporáku. Umyl jsem linku, vytřel podlahu a přemáchal kočku, která ještě zrána zaváněla parfémem značky Müller Thurgau. Pes se naštěstí v daném okamžiku soustředěně honil za svým ocasem v obýváku. Vymáchal jsem oblíbené triko s nápisem Zima, Jaro, Léto, Burčák a odstranil stopy vinného rmutu z míst kolem poklopce. Vyskočil na svého starého věrného horáka a vydal se do lesů, vod a strání.
Vůkol znělo – rostou. Vážně a konečně je letos v lesích zahubněno. O tom mě přesvědčily řady aut lemujících okraje lesních cest. Zpoza boroviček se zvolna vynořovaly rozzářené tváře členů rodinných houbařských klanů i osamělých mykologů s košíky plnými /alespoň v to doufám/ jedlých plodnic. Oficiální komuniké zní: „ Je přebedlováno. Je zaklouzkováno“. Takový sortiment přinese skoro každý.

Zkušení houbaři, staří lesní skřeti, ti nosí ale jiné chuťovky! Jejich proutěné košíky se honosí tmavě hnědými klobouky kozáků, sametovými hlavičkami suchohřibů, dubáků, načervenalými hřiby koloději či kováři a překrásně červenými makůvkami křemenáčů. Prostě, kdo umí, ten umí. A ti ostatní čumí tak, jako já. Koukal jsem na tu voňavou nadílku jak tele na nová vrata. Zíral jsem a kochal jsem se. A pak jsem jel dál slunným zářím. Pozvolna jsem se coural podél lednických rybníků. Prašnou cestou mezi vinohrady a kolem hnědnoucích oranic. Posílen douškem bílého jsem již za šera opouštěl Valtice, abych se po stopě voňavého taženého štrúdlu vydal k domovu. Díky, podzime.
⋌Autor je pedagog a výtvarník