Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, můj podzime… napsal básník František Halas v jedné z nejkrásnějších podzimních básní.

Jaro a podzim jsou roční období nejen nejvíce oslovující, ale také oslavované básníky. Jaro pro naději, kterou s sebou přináší, a podzim pro klid a vyrovnanost, pro mlžná rána i pro vysoké dny, kdy je daleko vidět. Podzim přichází ze dne na den a také tak odchází. Zatímco jaro přiskakuje po krůčkách, překvapuje nás každý den něčím novým a rozkvétá postupně, aby nás pomalu zvedalo ze dna zimy, podzim přichází bez varování. Jeden den ještě nastavujeme tvář letnímu slunci, po noci však najdeme v dolících lehounké fáče mlhy a nesmělé slunce jako by přes noc ztratilo svoji palčivost.

Jan Skácel, básník nad jiné mi milý, cítí tu překvapující náhlost a říká: Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněli a nepřipravené nás podzim překvapil. Pykáme za to teď a sbohem, sbohem léto, odpusť nám lhostejným té těžké viny díl… A přijde podzim s novým loučením a klíny křídel zasáhnou nás znova. (Podzimní). A jak viděl podzim Oldřich Mikulášek? Podzim už zlátne na stromech sem tam listem. A vzduch a dech jak po říznutí čistém jitří vše nenávratné.

Dominantou podzimu je listí. Barevné, letící a šustící pod nohama. Vladimír Holan vnímá tento úkaz po svém: Jen jedna kůstka mrazíku – a ejhle, park dáví listí. Poslední květ se prudce začervenal a nejsme jisti, zda lže či na krev štípe rosu… (V říjnu.) Mikuláška však oslovuje i listopad měkce lyricky: Uschlé listí se nad hladinu snáší - poslední sbohem - strom už nechce vzlétat. (Listopad.)

Nejen u básníků vyvolává podzim tichou nostalgii a zvláštní pokoru. Ale oni promlouvají k našim srdcím a skrze verše můžeme vidět jejich očima. Když nám padne k nohám první list a hnědá oblost kaštanu, mučeného klíněnkou a přesto štědrého, ukryjeme ji v dlani, jako bychom si na chvíli chtěli uschovat kousek tepla, vzpomínku. A jednou ráno, jako by někdo trhl provázkem a strhl zlatou kulisu k zemi, vysoko nastlaný barevný koberec zašustí pod nohama a skrze nahé větve nesměle blýskne slunce.

Podzim je krásný! Neboť i víno dozrává, aby nám v dobách plískanic předalo teplo léta. Krajina v mlhách. Podzim hodil kamenem zlatým ze všech sil… napsal Jan Skácel. Je to výzva, abychom jej přijali jako dar. Jak peníz tiše položený…

Autorka je spisovatelka