Zima není právě vhodný čas na cestování, vždycky jsem záviděla medvědům, že ji celou prospí, ale občas je dobré na chvilku vypadnout z rodinného hnízda, aby si člověk připomenul, že svět nekončí za humny či za hranicemi okresu.

Vyrazila jsem tedy na cestu, a jak jinak, když z jižní Moravy, tak s dobrým vínem. Ne, že by tam neměli všeho dost, i toho vína mají ze všech možných vinařských oblastí, co jich jen na světě je. A že jich je. Doba, kdy si člověk mohl vybrat z bílého a červeného a ze dvou směsek je naštěstí už dávno pryč.

Před časem se říkávalo, že když chce Moravan do Prahy, měl by přijet na praseti a mávat přitom plným demižónem. Toho vepře mi odpustili, ale upřímně, ono se toho přece jenom říká hodně a často z naší strany i dost nelichotivého.

Navštívily jsme premiéru, potkaly známé, mně neznámým jsem byla představena vždy s dodatkem: Je z Moravy. Znělo to poněkud cizokrajně i mně samotné, ale musím přiznat, že jsem se vždy narovnala a s nezapíranou hrdostí vypjala hruď.

Téměř jarní počasí nás vytáhlo i do pražských ulic. Navštívily jsme Vyšehradský hřbitov, kde leží všichni opravdu nezapomenutelní tohoto národa, chrám svatého Víta, Pražský hrad i podhradí. „Matička stověžatá“ byla opravdu velmi krásná, kam jen oko dohlédlo, a výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba zajímavá a poučná. S dojetím jsem vnímala všechny ty doteky historie, která nás spojuje i přes všechno to škádlení, které bývá někdy až na hranicích slušnosti.

Večery se však nesly ve znamení excelentní hudby Leoše Janáčka a debat o věcech povznášejících i zcela povrchních a bezvýznamných. Jak jinak než opět u vína. Moravské došlo, tož jsme přešly na chilské, italské a kdoví jaké ještě.

Po třech dnech se slušelo návštěvu ukončit, abych nedopadla jako ta smradlavá ryba ve známém a pravdivém pořekadle.
Tak jsme tomu slimákovi prokously krovky, řekla kamarádka, když jsme se spolu loučily, a já pořád přemýšlím, proč zrovna krovky, když slimák přece žádné nemá. Užily jsme si rojeníčka, to je pravda. Ale jak se tomu u nás na Moravě vlastně říká?

Autorka je spisovatelka

Věra Fojtová