Ač je to k nevíře, už jsou tady tak dlouho očekávané velké letní prázdniny! Touto rozvitou větou vyjadřuji autentické pocity převážné části žáků školou povinných, včetně středoškolského studentstva.
Najdou se, zajisté, někteří zcela zvrácení jedinci, kterým se bude po ránu stýskat po zvuku školního zvonění a po písemkách z matematiky. Ale ti tvoří bohudík statisticky zanedbatelnou část školní populace.

Školy jakoby mávnutím kouzelného proutku ztichly a osiřely. Pustými chodbami se mátožně plíží jen přízraky zavilých školních inspektorů a duše suplujících pomocných školníků.
Lehce streslí pedagogové dostávají opět normální barvu a začínají jemně vonět červeným. Vždyť jsou prázdniny! Názory široké veřejnosti na výše uvedené se však různí.

Na rozdíl od dětí a adolescentní mládeže je to důchodcům vcelku jedno. Zatímco rodiče, ti řeší dilema. Je tu opět klasicky nerudovský problém. Kam s nimi? Za prvé je tu řešení takzvaně tradiční - šoupneme je k babičce. Nejlépe do Prčic nebo až do Aše. Nezáleží na tom, jestli jsou prarodiče v Březí či Týnci. Podstatné je, že jsou.
Dalším řešením je alternativa táborová. „Tak. Pojedou se skautama. A budeme mít čtrnáct dní havaj,“ dodala sousedka Nováková. „No a potom

pojedeme s děckama na chatu. Ať si tata užije,“ podotkla její kámoška, vlekoucí kočár a nákup.
„No a zbytek prázdnin proběhne s klíčem na krku a bez rodičovského dozoru,“ dodal pihovatý Martin. Ideální čas na výuku kouření, práci se sprejem, koupání ve volných vodních tocích a plenění hrachovišť i cizích zahrádek. „A na procvičení základních lekcí nějaká ta erotička,“ procedila skrz oblak cigaretového dýmu vytáhlá teenagerka.

Ač je to k nevíře, opět jsme se, nechcačky, ocitli ve škole. Zopakujme si základní prázdninový zákon. Cituji: Časový objem prázdnin vykazuje jisté vifikulentně nelineární anomálie. Nejprve máme před sebou nekonečno, vznášející se ve vzduchu jako překroucený kvašák a hned poté začne strýc Chronos stále rychleji ukrajovat z prázdninového melounu. Až…! Ale to „ AŽ“, onen poslední dílek prázdninové pohody, si nechte, děti, až na potom.
Dejte si raději velkou zmrzlinu, nebo misku višní a jen tak v klidu, naboso, v tričku a kraťáscích se nadechněte svěžího letního vzduchu. Jistě, jak omamně to voní koprem, trávou, cukrovou vatou a poklidnou zahálkou. Jupí!
Autor je výtvarník a pedagog