Po obědě popršelo a vzduch je voňavě vlahý. A je v něm cítit lehká předzvěst prázdnin. Být kreativním obrozeneckým jazykovědcem, nazval bych určitě tento poslední týden měsíce máje dokvětním. Vše kolem dokola je rozkvetlé a k červnu je čím dál tím blíž. Vykračujeme si to směrem k uličce vinných sklepů a vychutnáváme poklidnou atmosféru dne.

Na nezpevněné prašné komunikaci skáče asi jedenáctileté děvče zarputile přes švihadlo. Rázně dokončilo poslední švih a slušně pozdravilo: „Dobrý den, pane doktore.“ „Dobrý den, Aničko. Už ti rostou prsa?“ „Ještě ne,“ postesklo si copaté stvoření. „Víš, musíš ještě, holka, chvilku počkat,“ pravil laskavě korpulentní lékař. Vždyť znal a léčil její maminku i babičku.

Na základě svých dlouhodobých empirických poznatků si byl vědom toho, že než Ančí dostane občanku, bude mít už ladný bok a ňadra dmoucí. Takže numericky vyjádřeno – řádově od tří nahoru.

Kráčeli jsme pokojně dál starobylým městysem a popiskovali jsme si dvojhlasně známý popěvek o tom, že: „Naše Anča, ta má šestky, protože má ráda švestky.“ Zajímavý poznatek alternativní medicíny, který doplňuje tradiční léčbu plochotruposti černým pivem.

Švestky již dávno odkvetly a mezi jejich listovím se rýsují malá švestčátka. A z nedaleké zelené plochy na nás zajukala sněhobílá květenství černých bezů, kterým se u nás říká kozičky. Žádné záplaty, ale laty se jmenuje tento druh květenství, které lze smažit obalené v těstíčku.

Dříve se říkalo, před lípou smekni, před huralem klekni! To vše s úctou k léčivým vlastnostem tohoto skromného keře. Dnes se jeho pyl spolu s pylem lip, bříz nebo akátů řadí mezi výrazné sezónní alergeny. Po cestě přítel suše konstatoval, že staré Málkové ukradli kozy. „Cože?“ „Ano,“ uklidnil mne přítel. „Nikoliv silikonové implantáty, ale tři malé kozy kamerunské. Ale klid, už po těch šmejdech jde městská policie.“ Tím mne výrazně uklidnil.

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je kurátor a výtvarník