Do psí bočnice, co se to děje? Je to nálet, nebo zemětřesení? Jde to zhora, nebo zdola? Prostě, ráno, jak když vyšije. Pardon, jako když vyvrtá. No a tento decentní akustický předkrm připomněl mé šestce vlevo dole, že nám vypadla předevčírem plomba. No nic. Tak jsem šel raději něco nakoupit.

Pozor, pozor! Málem mne porazil muž s kolem, který byl v devět patnáct na šrot. Ponechal jsem stranou otázku, kdo koho vede, a šel po stopě vůně čerstvých a křupavých rohlíků. Bác! Beng a bing! Do očí mne praštil nápis na vchodu do samošky. 1. 11. 2008 je zavřeno. INVENTURA!!!

Stojím vám tam s prázdnou igelitkou jako pitomec a do riťky odplouvá a mizí má vize klasické kontinentální snídaně – křupavé rohlíky s máslem, med, čaj nebo káva. V mém případě to měl být sypaný zelený čaj Lung Ching. Bing a ping. Kurňa!

A stejně by byly, Karlíku, ty housky tuhé a gumové. Koukám na datum a počítám. Třikrát jedna jsou tři. Připočtu ještě dvojku a osmičku a máme to. Je to třináctka. Jako když vymaluje. Holt máš dneska, synku, smolný den. Ještě že není pátek.

No a potom mi přeběhla přes cestu černá kočka Máša a bylo to definitivně v míse. Pak se mi vybil mobil a do toho všeho ještě ty Dušičky. To bude depka jak prase. Do pr….! Poslal jsem souseda vrtače do análního otvůrku a šel hledat Lexaurin. Snad ze mne sejme úzkost, napětí a podrážděnost.
A do šišky se mi vkrádá obava, abych nedostal, marjánkote, ještě alergii na vrtačky.

No a když už jsem se začal propadat hlouběji a hlouběji do kalných stresových bažin, ozval se zvonec. A předrážděnosti byl konec. U dveří stála moje kamarádka Maruška a s jejím příchodem zavoněl celým bytem tažený jabkový štrúdl.

Povím vám, milánkové, kam se na něj hrabe jakýsi Lexaurin. Křupavé těstíčko, dušená jabka se skořicí a cibéby – to je to pravé sedativum!

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je kurátor a výtvarník