Být přejet čímkoliv, to není žádné terno. Přinejmenším by šlo o pár dnů strávených na lůžku. Ne, že by mi bylo v těchto dnech v duchnové noře špatně. Naopak.

Sami dobře víte, jak těžké je zrána opustit vyhřátou postélečku a vyrazit do setmělého ranního mraziva…
Když jsme u té postele, dokážete říct, co vám polehává na nočním stolku? Nemyslím tím umělý chrup, brýle ani cigára. Jde mi spíš o čtivo.
Jan Masaryk míval vedle postele Bibli a Osudy dobrého vojáka Švejka. Já tam mám vedle dobrého vojáka také Slovník cizích slov vydaný SPN v roce 1985.

Na začátku roku jsem si ho otevřel hnedka z kraje u písmena A. Hledal jsem přídavné jméno ambivalentní.
Označuje slova a věci mající dvojaký význam. Ke kterým mám protikladný či rozporuplný vztah. A mezi takové klasické pojmy /pomineme-li instituci manželství/ patří zákonitě i zima. Tedy zima s velkým zet.

Přiznejme si, že již v letních parnech se začínáme těšit na poetické zimní období, jaké známe z novoročních pohlednic. Plné jiskřícího sněhu, malebně zavátých dřevěnic a otlemených sněhuláků s červenými mrkvovitými fifáky. A se sluncem pozlacenými sjezdovkami. Prašan, běžky a gročky.
Jistě! Od září o ní sníme, o Dušičkách již pozorně kontrolujeme lyžařskou výzbroj.

Pak jednoho dne, naprosto nečekaně – jak tvrdí cestáři, ta bába vtrhne do krajiny.
V okamžiku, kdy s červenými nosy škrabeme totálně neprůhledná okna našich nestartujících aut, se náš vztah k tomuto ročnímu období stává poněkud rozporuplným.

Škrabeme, mráz nám zalézá za nehty a na nervy nám leze celý svět, včetně podupávajících rodinných příslušníků.Slušnější občané brblou, ti méně taktní nadávají jak straky. Zima jak v Rusku.

A aby to bylo ještě špicovější, naši bývalí nerozborní spojenci nám bez uzardění utáhli kohout od zemního plynu.
Nedivte se, že od jisté doby mívám od začátku topné sezóny určité rozpačité až ambivalentní pocity.

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je výtvarník a kurátor