Na nový školní rok, o školníkův krok, tvrdí jedno zasuté přísloví, vonící křídou a vymačkanou houbou na utírání tabule. Již začalo vyučování, k nemalé radosti žáků, studentů i pedagogů.

Šuplo sem něco nostalgie i krapítek zmatků. Ale za chvíli vše opět vklouzne do starých kolejí a školní vzdělávací proces se rozjede jak vagón z kopce. Na začátku září je vždycky zapotřebí vydat drobet energie. Roztlačit tu starou káru plnou rozvrhů, žákovských, potenciálních pětek i jedniček. Sličných třídních i rezervovaných a roztržitých matematiků.

A tak mi určitě prominete, že zase začínám první hodinu jazykem českým. Je to tím, že se mi do hlavy dostala štangla. Jistě, nedostal jsem tyčí po hlavě, ani jsem se nepokusil obtočit kolem ní v eroticky dráždivém tanci. Tento problém mi vjel do mé hlavičky – makovičky jako hasič sjíždějící po ošoupané štangli k požáru.

Zeptal jsem se žákyně Hrdličkové, jaký je rozdíl mezi dámským a pánským kolem. Na svůj věk poměrně vyvinuté blonďýně mi bryskně odpovědělo: „My tam přece, účo, nemáme štanglu.“ A byl jsem usazen.

Celý den jsem se v duchu ptal , jak se řekne spisovně ta horizontálně umístěná tyčka na rámu kola. Slovník spisovného jazyka školu neznal. Ani řada dalších neméně objemných knih. Teprve slovník nespisovného jazyka měl na jedné ze svých bělostných stránek štangli i štangličku. Vysvětlil mi mimo jiné že v Čechách mají šišku salámu a různé tyčinky.

Teprve Velká encyklopedie bicyklů mi podala zcela vyčerpávající výklad. To, na čem jsme vozili dívky do hája (podržte se), není kupodivu štangla, ale horní rámová trubka. Málem se mi z toho zamotala hlava.

Opřel jsem kolo štanglí o klandr a šel si raději na škopek. Máte pravdu, štangla je nejen germanismus, ale i svérázný podlužácký moravismus.
Ale že máme těch hybridních spojení na našem rakousko–českém pomezí celý hafol, takřka plný škopek. Že je klandr zábradlí a špígl zrcadlo, to ví skoro každý. Pravda, v Lanžhotě nebo i v Hlohovci mají naopak zhlédadélko.

Ale tyto krásné lokální folklorismy časem zmizí. Už dnes germanismy nahradila řada přejatých angloamerických kočkopsů. Město Břeclav bylo vždycky multikulturním dopravním a jazykovým uzlem.

A tak se mohou naši vnukové a vnučky dočkat i řady pestrobarevných česko–vietnamských gramatických kříženců a křižovatek.

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je učitel a kurátor