Ale podívala jsem se na ně trochu z jiné strany, zvláště poté, co jsem začala počítat, jak je to dlouho, kdy jsem v kroji podobně křepčila i já.
Těch několik napočítaných desítek let mne v první chvíli poněkud vyvedlo z míry, ale vzápětí jsem se uklidnila, když jsem se ponořila poněkud dál, do historie.

Hodová tradice se přece čítá na staletí. Hlouběji ve vnitrozemí se jeví jednodušší navazovat na letité rodové zvyklosti, to dosídlené obce se „rozhodovaly“ po svém až po válce.

Bylo to trochu složitější. Každý pes, jiná ves, někteří dosídlenci byli dokonce z krajů, kde se nikdy nehodovalo, ale všechno se nakonec přece jen nějak sjednotilo a dotvořilo. Nejdůležitější je přece vždycky dobrý úmysl s výborným výsledkem.

Ale i odsunuté německé obyvatelstvo mělo své hody, které pojímalo skutečně velkoryse, jako národní slavnost.
Podle vzpomínek starousedlíků se před hody všude čistilo, vařilo, peklo a už týdny dopředu si všichni obstarali nové šaty, sjíždělo se veškeré příbuzenstvo až z Vídně.

Tři stárci a tři stárky v novosedelských krojích zahájili hody tancem pod májkou, muzikanti seděli ve stánku z listí, kterému se říkalo hudební pavilon. To všechno si ovšem přirozeně vzali s sebou, když odcházeli.

Současná šedesátiletá tradice je tedy poměrně mladá a jinak ani nemůže být, tak trochu odevšad. Ale je pěkná a hlavně je naše.
Chlapci vypadali v kyjovských krojích najednou jako starodávní chlapi a děvčata byla šumná, jinaká a jenom kvetla. Zvláštním úkazem byly v průvodu děti v krojích, nabízí se slovo v krojíčcích, neboť u některých bylo patrné, že se sotva naučily chodit.

Ale vyšlapovaly si s dojemnou důstojností a důležitostí, spolu s nimi vietnamská děvčátka i sklepník na první pohled původem z úplně jiného kontinentu. To všechno k sobě jaksi přirozeně patřilo, neboť veselo bylo všem. Tak to má být.

Jenom počasí tak trochu zradilo a chvíli se zdálo, že se celý průvod promění v hejno podmáčených slepic, ale i nebe bylo nakonec vlídné.
Novosedelští fotbalisté si navíc v ty dny připsali na své konto tři vyhrané zápasy, takže se radovali úplně všichni.

VĚRA FOJTOVÁ