Jednoduchými kupeckými počty to jde předvést.Vzal jsem jako příklad tři měsíce cestování městskou dopravou. Když uvážíme, že lidé jezdí hlavně do práce, budu uvažovat průměrně šedesát dnů a dvě jízdy denně. Při plném jízdém tato částka činí 2160 korun.

Při použití čipové karty dobíjené průběžně a ceně jedné jízdy osm korun je to 960 korun. U čtvrtletní čipové karty je to i s aktivačním poplatkem 150 korun a cenou 600 korun dohromady 750 korun, přitom člověk může jezdit třeba desetkrát denně i o víkendu.

Samozřejmě, že někteři lidé jedou jen někdy. To se dá řešit pořízením karty a dobitím třeba jen za dvě stovky, což je pětadvacet jízd. No a návštěvník, který přijede do Břeclavi dvakrát za měsíc nebo jednou za rok na výlet, se asi nepozastaví nad cenou městské hromadné dopravy, protože jinde také nejezdí za pětikorunu.

Takže názor zastupitele Ryšavého, že on za těchto podmínek radši pojede autem, mě znovu přesvědčil o tom, že tito politici žijí v jiné realitě než ostatní občané. Možná, až se pan Ryšavý dostane do Poslanecké sněmovny a bude mít dopravu zadarmo, tak se k těmto problémům určitě vyjadřovat nebude.

Na závěr podotýkám, že ani já a ani žádný rodinný příslušník nejsme zaměstnaci firmy BORS. Ještě bych rád připomenul, že vyřízení čipové karty v kanceláři BORSU, kde úřadují sympatické dívky, trvá asi pět minut.