Nejdřív nás čekala kaple v nemocnici – donést oblečení do rakve. Přítomného zaměstnance jsem se zeptala, na který pohřební ústav bych se mohla obrátit, protože nechci pohřeb u pana Kelemena. Odpověděl, že to nesmí říct, a také to neudělal. Jen se mě silně dotklo, že po chvíli hovoru si na adresu pohřebních ústavů postěžoval, že on oddře tu nejhorší práci: ucpávat všechny tělesné otvory. Když vám zemře maminka, není to informace, kterou byste zrovna chtěli a potřebovali vědět.

Z telefonního seznamu jsem si vybrala tři adresy pohřebnictví v Hustopečích, a zvolila si už druhou v pořadí, protože se mi líbil hlas paní, která se mnou mluvila. Stejně příjemný dojem jsem měla při osobním kontaktu. A pokud se o pohřbu dá říct, že byl pěkný, pak moje maminka takový měla: citlivý a lidský přístup všech zaměstnanců této pohřební služby.

Asi po dvou týdnech mě překvapil telefonát paní, se kterou jsem pohřeb dojednávala. Prý jí volala paní Kelemenová a velmi se rozčilovala, jak to že dělali obřad Břeclavačce. To mě hrozně dopálilo. Takže jsem paní Kelemenová zavolala, co je jí po tom, kde a jak si pochovám maminku. Odpověděla, že prý toto ona neřekla, chtěla jen vědět, co proti ní mám, že jsem se obrátila jinam. A že tuto informaci má od zaměstnance hustopečské pohřební služby, který dříve pracoval u ní. A protože nejlepší obranou je útok, následně na mě začala křičet, že ji napadám. S řvoucími lidmi se nebavím, tak jsem jí položila telefon.

Je pravda, že jsem pohřeb v Břeclavi opravdu nechtěla. A tento fakt jsem řekla pouze na dvou místech – v kapli břeclavské nemocnice a v hustopečské pohřební službě. Drobný detail, žádný bývalý zaměstnanec paní Kelemenové u této hustopečské služby nepracuje. Tudíž jí těžko mohl cokoli říci.

Možná to vysvětluje, že se zaměstnanec břeclavské kaple ptal zřízenců, kteří přijeli pro nebožku, jestli mu něco nedovezli. Copak asi očekával?
Suma sumárum, když jsem si jela pro urnu, dozvěděla jsem se, že pokud někdo z Břeclavi bude chtít obřad u této pohřební služby v Hustopečích, musí pracovnice nejdřív kontaktovat vedení, a teprve po jeho schválení to bude možné. A já bych se ráda dozvěděla: Jak je toto možné? Jakým právem za mě má někdo rozhodovat, kde a jak se můžu rozloučit se svým drahým zemřelým? Vždyť si tuto službu platím. Nebo právě proto?
Jaké máte zkušenosti vy? Má adresa je v redakci.

ELIŠKA HUMPOLÍKOVÁ. Autorka bydlí v Břeclavi