A tak se touto nutkavou otázkou trápím už od rána. Sedím v chládku na balkóně. Ve vytahaných trenýrkách a nahoře bez. Nohy mám ponořené v plastovém lavóru s vlažnou vodou. A popíjím červené víno řízlé vodou rovněž bez bublinek. Půl na půl.

O čem, o čem, štěbetá troufale od nedalekého javoru oprsklé ptactvo nebeské. Nemají, potvory křídlaté, co na práci, a tak si v pohodě zlomyslně švitoří.
Pravda, vhodných a aktuálních témat je tu kopice. Můžu se rozepsat třeba o tom, že jsme již z bochníku letošního roku spotřebovali skoro polovinu. Pecen času vymezený roku s nula osmičkou na konci se začíná podobat couvajícímu půlmíči měsíce. Ale toto téma čpí přílišným sentimentem.

Je tu přece léto. České paní a dívky chodí ladně po chodnících jako po přehlídkovém molu. A chlapům se z toho, jakými dary překypují výstřihy jejich, občas tají dech.

Ech! A tak se opět chápu pera a říkám si: „Nuže, co tak něco o prázdninách?“ Tak teda jo.

Minulý pátek zkrásněly ulice našich měst i městysů, vesniček, dědinek a samot pestrobarevnou náručí květů. Žáci a žákyně základních škol vyrazili pro vysvědčení s obligátními kytkami různých velikostí a barev.

Někdo decentně orval to, co doma babičce vykvetlo na zahrádce. Jinému majetný rodič zakoupil košatou, odborně aranžovanou kytici z reprezentativního květinářství. Jsou však mezi žactvem i tací, kteří by nejraději ke svému oblíbenému pedagogovi či pedagožce přišli s náručí bodláků a kopřiv, nebo se ve skrytu duše opájí vizí kaktusu vrženého směrem ke katedře.

Zatímco ti nejmenší školáčci to ještě upřímně prožívají, deváťáci a početný tým středoškoláků už to mají dávno na háku. Zkušeně pokuřují na autobusových zastávkách, pokukují po spolužačkách a slastně přimhuřují oči v očekávání prchavého adrenalinu prázdninových zážitků.
A důchodci? Ti mají podle názorů naší osvícené vlády prý prázdniny pořád. No a my?

Prázdniny, neprázdniny budeme jako každý pracovní den upalovat na pracoviště. A těšit se na drobet zasloužené dovolené. Každý z nás ji prožije úplně jinak. Jeden na Maltě, jiný na maltě.

Karel Křivánek. Autor je učitel a kurátor