Promarněnou šanci radnice na zvýšení kulturního kreditu Břeclavi a důsledky do budoucna však již nikdo nereflektuje.

Luděk Kabelka spolu s radní Dagmar Adámkovou naplánovali festival pro Břeclav. Kabelka měl na starosti programovou, produkční a organizační část, Adámková měla zařídit potřebná povolení od města a finanční plán akce. Podle jeho výše Kabelka sestavil program, na němž se tak mohl objevit brazilský samba orchestr, pravá kubánská kapela či oblíbený Hradišťan podpořený olomouckou filharmonií.

Vše znělo na břeclavské kulturní poměry neuvěřitelně, ale v momentě, kdy začaly na akci lákat plakáty, zaradoval se nejeden kritik omezené hudební nabídky v našem městě. Obzvlášť když měla celá akce probíhat v znovuobjeveném areálu pod břeclavským zámkem, jenž se jeví jako aktuálně nejatraktivnější prostředí pro koncert.

Měsíc před plánovaným festivalem však přišla šokující zpráva o schválení pouze čtvrtinové dotace z přislíbeného miliónu potřebného na realizaci. Krajní pocity rozhořčení a zoufalosti hlavních pořadatelů si asi nedokáže obyčejný člověk představit, nemístně kritizovat za neprofesionalitu a drze vysokou dotaci je mohou jen lidé neznalí organizace sebemenší veřejné akce.

Zklamání a rozhořčení ze ztráty hudební akce však nejvíce živí právě argumenty o nepoctivě vysoké milionové dotaci, jež měla plynout z břeclavských peněz daňových poplatníků. Milionový rozpočet festivalu s takovým obsazením totiž není vysoký. Přítomnost muzikantů z celého světa (Španělsko, Mongolsko, Kuba, Brazílie atd.) představuje především vysoké náklady na dopravu, ubytování a překladatele, o honorářích nemluvě. Tvrzení, že Břeclavi postačí hudební akce finančně soběstačné (například nedávný megakoncert skupiny Kabát), jsou sobecky omezené a regresivní.

Nastalá situace, při níž se daří především komerčně úspěšným a výdělečným koncertům v kombinaci s propagačně strukturovanými akcemi radnice, způsobuje, že kulturní kredit Břeclavi v porovnání s Mikulovem, Znojmem či Uherským Hradištěm stále stagnuje a dotace směřují jinam. Zmíněná města přispívají na pravidelné letní kulturní akce vysokými částkami, což z nich činí oblíbená a tradičně navštěvovaná místa.

Nevidím tedy důvod, proč by se okresní město s třiceti tisíci obyvateli a neustále akcentovanou pozicí vstupní brány do Lednicko – valtického areálu mělo zodpovědnosti na důležitém fragmentu obecní politiky vyhýbat a přenechávat ji na soukromých subjektech. Je přeci běžné, že město musí za svůj dobrý obraz a vyšší kredit zaplatit. Přesunutý festival byl navíc konkrétně koncipován jako festival pro město Břeclav, který vychází z folklórních tradic a chce je obohatit o náhled do folklóru světového.

Nejednalo se tak o politicky či komerčně orientovanou akci. Radnice tak nejen propásla jedinečnou šanci započat tradici mezinárodního festivalu v okresním městě Lednicko–valtického areálu, ale na delší dobu i utnula proud energie hlavních pořadatelů při organizaci podobných veřejných aktivit v budoucnu.

PETR VLASÁK. Autor je hudební publicista