Nedávno jsem napsala kamarádce do e-mailu, že pokud chce opravdu znát význam slova byrokracie, musí přijet do Japonska. A to jsem si myslela, že to nejhorší už máme s manželem za sebou.
Jako cizinec dlouhodobě pobývající v Japonsku potřebujete tzv. registraci cizince (elien card). Platí to pro všechny, kdo mají víza vystavená na dobu delší než jeden rok.

V podstatě je to něco, jako když si v České republice jdete vyřizovat nový občanský průkaz, když změníte trvalé bydliště. Rozdíl je v tom, že nikoho nezajímá, jestli máte důkaz o tom, že máte v bytě umožněn pobyt, tedy smlouvu s vlastníkem bytu. V našem případě to ale byl problém, protože o registraci jsme si šli požádat ve čtvrtek, asi dva dny před nastěhováním, a jsme až hloupě poctiví.
Trochu nás to zaskočilo. V Japonsku jsme pobývali již druhý týden a vyřízení karty trvá tři až čtyři týdny. Bez registrace si nejste schopni vyřídit bankovní účet, který bezpodmínečně potřebujete z důvodu zasílání výplaty. V Japonsku totiž není možné nechávat si vyplácet peníze na dlaň. A bohužel bez výplaty nejste schopni zaplatit za pronajímaný byt, který pro změnu potřebujete k tomu, abyste si mohli vyřídit registraci cizince. Tak trochu začarovaný kruh.

Bez registrace a bankovního účtu si také nemůžete pořídit mobilní telefon. České mobilní telefony to totiž vzdaly již nad Čínou.
Žádost o registraci jsme si tedy podali v pondělí následujícího týdne a zároveň si vyžádali potvrzení o registraci. A hurá do banky.
V bance nás čekal další šok. Nemůžete si založit bankovní účet bez udání osobního telefonního čísla. Snaha vysvětlit úřednici, že bez bankovního účtu si

nemůžeme zařídit telefon, v ničem nepomohla. Alespoň, že mluvila anglicky.
Vyrazili jsme tedy hledat mobilního operátora, kterému by nevadilo, že nemáme bankovní účet. Po tom, co se nás jeden obchodník snažil japonskou angličtinou přesvědčit, že první platba cash nebude problém, ale musíme si do pasu zapsat trvalé bydliště v České republice, se to povedlo.

Slečna na přepážce nám perfektní angličtinou sdělila, že pouze zvolí jiný postup naší registrace u jejich společnosti. Asi hodinu trvalo, než nám zprovoznili mobilní telefony, což bylo zvláštní. Na druhou stranu jsme po převzetí telefonu neplatili ani jediný yen. Vše až v první měsíční splátce.
Následující den jsme hned ráno uháněli do banky založit si účet. Hurá, snad už je to všechno. Jen se budeme v průběhu našeho pobytu v Japonsku ještě dvakrát stěhovat. Takže si uděláme ještě dvakrát to samé kolečko, ale teď už budeme aspoň vědět jak na to.

V úvahách nad byrokracií tohoto státu jsem došla k závěru, že ačkoliv mě ty tři týdny, které jsme strávili hledáním bytu a běháním po úřadech, stály opravdu hodně sil, vždy jsem odcházela nanejvýš nešťastná. Nikoliv naštvaná k nepříčetnosti jako se to docela hojně stávalo v u nás doma. Zde jsou totiž úředníci svázání zákony, které dodržují. Také se zdejší úředníci na vás netváří naštvaně a otráveně. Vždy máte alespoň dojem, že se snažili udělat maximum.

Říkám si, že nevím, jaké je to být cizincem v České republice. Ale zdá se mi, že je lepší být cizincem zde v Japonsku než u nás doma.
Autorka je projektantkou
vodních staveb žijící v Japonsku