Něco, co by jejich život učinilo snesitelnější, radostnější a plnější. Štěstí. Obyčejné slovo, ale jak libozvučně jenom zní, jak se nám v ústech mazlí!

Máme různé přípravky a zaručené pilulky skoro na všechno. Proti stárnutí, pro vitalitu, na zeštíhlení i zpevnění, na hladkou a mladistvou pleť, pro krásné vlasy a bílé zuby, jenom na štěstí žádný preparát ani recept neexistuje. Jedna dáma sice dokonce veřejně tvrdila, že ten její je šťastný, když má v ledničce jogurt, ale to opravdu nevím, s tím žádné zkušenosti nemám a ani to raději zkoušet nebudu.

Staré okřídlené úsloví zase říká, že štěstí je jenom muška zlatá. Prolétne kolem nás a často ji ani nezahlédneme, neuslyšíme, jenom tak se mihne.
Každý si pod pojmem štěstí představí něco jiného. Někdo peníze, jiný krásu či zdraví, úspěch, děti, případně lásku nebeskou. Většinou si člověk přeje a usiluje o to, co nemá, a myslí si, že právě to je to, co mu ke štěstí chybí.

Jiné úsloví říká, že kdo dokáže být šťastný, bude šťastný i na kupce hnoje. Potom se ale nejpravdivější jeví definice, která praví, že štěstí je jenom pocit, který nemusí být podložený vůbec ničím, tím méně materiálním.

Znám lidi, kteří už jsou šťastni, sotva se probudí. Těm skutečně závidím. Radují se z klidného rána nad hrnkem kávy, ze slunce i z deště, ale znám také ty, co nejsou spokojeni nikdy a s ničím. Všechno je vždycky špatně. Když svítí slunce a obloha je vymetená, není to dobré, neboť bude zase horko, když je zataženo a deštivo, opět naříkají.

Nejhorší slovo, které v naší mluvě existuje, je slovo kdyby, případně kdybych. Kdyby nepršelo, měl bych hned lepší náladu, kdybych měl dostatek peněz, bylo by mi lépe a určitě bych se cítil jinak, kdybych byl sám, nemusel bych se tolik rozčilovat a byl bych šťastný, kdybych to byl věděl…

Štěstí si většinou uvědomujeme až potom, dodatečně. Teprve až nás dostihne a postihne opravdové neštěstí, které nechodí po horách a může se přihodit každému z nás, pochopíme, že ten včerejší obyčejný den, který nebyl ničím výjimečný a možná se zdál i tak trochu nudný, možná marný a zbytečný, byl právě z těch šťastných.

Pocit štěstí můžeme prožít každý den, kdy nás nepotká tragédie v jakékoli podobě a kdy nemusíme použít hořké a tak trochu malé a sprosté slůvko – kdyby.

Každý den, kdy se nestane něco, co se nedá odestát, může být šťastný.

Věra Fojtová