Dnes ráno jsme měli speciální budíček. Ne, že bychom si nastavili na mobilu novou hudbu nebo se nechali budit někým. Jen nám s postelí a okny zatřáslo zemětřesení.

Nebylo nijak silné, jen druhý stupeň škály japonského hydrometeorologického ústavu JMA, což je asi čtvrtý stupeň Richterovy stupnice. Zatím to však bylo nejsilnější zemětřesení, které jsme tu zažili. A musím dodat naštěstí.

Těch nejslabších „jedničkových“ bylo už mnoho, ale vždy to pro nás byl zážitek. Obzvláště, když netušíte, co se právě děje, a partnera obviníte, že strašně dupe. Nebo nechápete, proč sousedi tak mlátí do oken. Ale pak zjistíte, že partner stojí na místě a okna pouze vibrují ve svých rámech.

Japonsko se třese alespoň třikrát denně. Není divu, pod ním se stýkají hned čtyři tektonické desky. Poslední silné zemětřesení postihlo Japonsko v roce 1995. Postiženou lokalitou bylo město Kobe a země se třásla silou 6,8 stupně škály JMA. Zemřelo přes pět tisíc lidí a byly napáchány škody za miliardy
dolarů.

Proto Japonci neberou zemětřesení na lehkou váhu a snaží se na ně připravit. Výzkumy neberou konce. Publikací, jak se chránit před zemětřesením a v průběhu něho, vychází nepočítaně. V obchodech najdete množství výrobků, které při zemětřesení udrží váš nábytek na místě.

Stejně jako se děti v Čechách dříve připravovaly při branných cvičeních na všemožné útoky, tady se připravují na zemětřesení. V praxi to vypadá tak, že se ozve poplašný signál a děti se musí co nejrychleji skrýt pod svou lavici. Dokonce existují simulátory zemětřesení, kam chodí právě hlavně školy nacvičovat správné reakce při katastrofě.

Jak takový simulátor vypadá? Zvenčí je to klasická budova, která uvnitř skrývá složitý mechanizmus. Ten je schopen roztřást místnost simulátoru až do výše osmého stupně JMA. Toto třesení probíhá pouze v horizontální poloze. Bylo by sice možné simulovat i vertikální zemětřesení, při tom by se však mohla budova zhroutit.

I když budovy, které by nebyly ochráněny před zřícením během zemětřesení, se snad ani nesmí stavět. Opatření je několik a vždy se jedná o pružinový systém. Základy budovy se buď přímo postaví na obrovské pružiny, které v případě potřeby roznesou sílu zemětřesení, nebo se pružiny umístí do kovových nosníků domu.

Ačkoliv věda za poslední století postoupila výrazně kupředu, odborníci jsou stále schopni předpovědět zemětřesení jen pár minut dopředu. V případě možného silného zemětřesení pak vysílají varovné zprávy ve všech médiích a oznamovací službu si můžete objednat i na svůj mobil.

Takže, pokud se s vámi začne třást země a vy se zrovna nacházíte uvnitř budovy, co nejrychleji se schovejte pod stůl, kde vám nemůžou spadnout na hlavu hodiny po babičce. Po odeznění první vlny co nejrychleji vypněte elektřinu a plyn, otevřete dveře, ať máte únikovou cestu volnou a zase se vraťte pod stůl. Zemětřesení totiž málokdy přichází jen v jedné vlně a statistiky dokazují, že druhá vlna je ta ničivější.

Pokud jste venku, raději se vyhněte všelijakým zídkám, které nejsou dostatečně zabezpečené, a dejte si pozor na tříštící se sklo. V Japonsku máte téměř na každém rohu označenu cestu do chráněného evakuačního prostoru, kde nehrozí pád žádné budovy a podobně. Většinou je to nějaký park.

Kde jsou evakuační a chráněné zóny v Čechách a na Moravě, nevím. Většina si asi řekne, že nejsou ani potřeba, ale věděli jste, že poslední zemětřesení bylo v České republice zaznamenáno v roce 2000?

Lenka Sedláková

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku