Občas si říkám, že bych měla každé ráno děkovat za tu úžasnou věc jménem internet. Naposledy jsem mu blahořečila, když mě v této cizí zemi rozbolely zuby a já hledala zubaře, který mluví anglicky. Byla jsem totiž dostatečně vystrašená z reakcí turistů na japonské dentisty.

Při vstupu do ordinace jsem měla dojem, že jsem vešla do obývacího pokoje, až na to, že mě přivítal pan doktor v klasickém lékařském munduru s rouškou na ústech. Požádala jsem ho o konzultaci, která je bezplatná a kterou bylo možné provést bez objednání.

Nejdříve jsem však musela vyplnit sáhodlouhý dotazník, na co vše jsem nebo nejsem alergická a jaké mám zdravotní problémy. Jednou z otázek bylo, zda si platím japonské národní pojištění.

V Japonsku je povinné platit si zdravotní pojištění. Pokud jste zaměstnaní, platí vám ho zaměstnavatel, pokud nejste, musíte si ho platit sami. Ale ani když zdravotní pojištění máte, neznamená to, že u lékaře neplatíte. Za každý lékařský zákrok zaplatíte asi třicet procent z ceny zákroku.

Než jsem se dostala do rukou doktora, provedla jedna ze sestřiček rekognoskaci mého chrupu. Byla jsem dost překvapená, když jsem si sedla do křesla a místo klasické polohy sedo-leh, se se mnou křeslo narovnalo do vodorovné polohy a později jsem měla nohy dokonce výše než hlavu.

Pak přišel na řadu pan doktor a podíval se na zdroj mých problémů. Byl to mezizubní kaz, ale jelikož si doktor nebyl jistý do kterého zubu začít vrtat, zeptal se, zda mi může dané místo zrentgenovat. Souhlasila jsem. Nemusela jsem nikam chodit, zařízení rentgenu viselo přímo nade mnou.

Z rentgenu se ukázalo, že je to přesně druhý zub, než jsem si myslela, takže jsem za tu dávku rentgenového záření byla nakonec ráda. Následovalo další překvapení, umrtvování injekcí. Ani po pěti minutách se totiž nedostavila necitlivost rtu.

Doktor vypadal překvapeně. Se smíchem jsem mu povykládala, že na takové maličkosti, jako je vrtání zubu, se u nás injekcemi neplýtvá. Tak ať klidně vrtá. Odcházela jsem spokojená s krásnou bílou plombou a o dva tisíce jenů lehčí, což je asi tři sta korun. Pak jsem si vzpomněla, jaké boje probíhají v Čechách kvůli třicet korunám u lékaře.

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku