Život je najednou nesnesitelný, stěžuje si pětasedmdesátiletá Jitka. Manžela už několik let nemá, zaměstnání opustila před dvěma lety. Do společnosti kvůli potížím s páteří nechodí. Místo toho je původně úspěšná vydavatelka odkázaná na pomoc druhých: fyzickou i peněžní.

Podobných případů, jako je ten Jitčin, přibývá. A s nimi  i sebevražd, které senioři páchají. Podle posledních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky si jen během roku 2017 sáhlo na život 719 lidí starších 65 let. To je dokonce o stovku víc než ještě před deseti lety. Nejhorší situace je přitom v okrajových částech republiky, jako jsou jižní Čechy nebo Liberec.

Podle předsedy organizace Život 90 Jana Lormana se to ukazuje i na provozu seniorské linky důvěry, kterou jeho sdružení spravuje. Počty hovorů narůstají. „Lidé jsou zoufalí a ptají se, co mají dělat. Po smrti partnera se cítí osamělí. Další se dostali do neřešitelné finanční nouze  a nikdo jim nechce pomoci,“ popisuje Lorman.

InfografikaŘada lidí už prý během hovoru přizná, že uvažuje o sebevraždě. „Nezvládají ten pocit, že jsou zbyteční. Nenechají si ho ani vymluvit. Vidí jen to, že nepracují, klesly jim příjmy a pro okolí jsou přítěží,“ pokračuje Lorman.

Podzim života na ulici

Stále většímu počtu seniorů navíc hrozí, že skončí na ulici. „Domovy důchodců jsou totiž přeplněné a zákon nestanoví, jak s jednotlivými žádostmi nakládat. Takže když si má ředitel domova vybrat, koho na volné místo přijme, sáhne raději po někom, u koho bude mít jistotu, že svůj pobyt zaplatí v plné výši,“ říká Jan Kadlec – ředitel organizace Naděje, která poskytuje pomoc lidem v nouzi.

Stát sice na podobné případy pamatuje a lidé mohou požádat o sociální dávky, podle Lormana o tom ale často nevědí. „Dalším to připadá nedůstojné,“ uzavřel Lorman.