Už téměř sto let se vyprávějí děsivé pověsti o pohoří Tribeč, které leží mezi městy Nitra, Zlaté Moravce a Partizánske na středním Slovensku. Malebným kopcům, porostlým hustými bukovými lesy, se proto občas přezdívá „slovenský bermudský trojúhelník“.

Vzhůru do bludných lesů

Navzdory tomu, že nejde o žádnou odlehlou lokalitu a relativně blízko se nacházejí velká města, tribečské lesy působí na člověka tísnivým dojmem. Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že zabloudit ve zdejších kopcích není vůbec nic těžkého. Rozcestí, cesty, stromy a údolí se od sebe navzájem liší jen minimálně, takže každou chvíli máte podivný pocit, jako byste tu před půlhodinou byli.

Orientace je navíc komplikovaná tím, že míst s výhledem do krajiny je jen velice málo a pod neprostupnou střechou bukových korun vládne věčné šero. Pod nohama šustí listí, zpod něj občas vykukují klobouky hříbků, siluety bedel nebo muchomůrek červených. V lesích každou chvíli narazíte na ruiny domů a hospodářských stavení, staré dřevěné a kovové kříže, zbytky hradů a hradišť – ale za celou dobu nepotkáte jediného člověka.

Právě tady se odehrává děj filmu, který u našich sousedů trhá rekordy v návštěvnosti a od května se promítá i v českých kinech. Skupinka mladých lidí se vydává v zimě na Tribeč, kde hodlá prozkoumat, co pravdy je na záhadách, které je podle legendy obestírají. Jeden z nich předtím najde v polorozpadlé budově bývalé psychiatrické léčebny lékařské záznamy o několika pacientech – ztracených a po několika dnech nalezených v zuboženém stavu. Všichni byli popálení, pořezaní, s „vymazanou“ pamětí a těžkou duševní poruchou. Jediné, na co si po částečném zotavení vzpomínali, byly agresivní obří světlušky, nesnesitelně silné zvuky a trhliny, nenadále vznikající a zase zanikající v časoprostoru. Ztráta orientace, bolest v očích a bloudění v začarovaném kruhu je postupně přivedly k naprosté nepříčetnosti.

Skály a skalní města v Česku:

Mezi fikcí a realitou

„Asi tak půl roku poté, co vyšel můj mysteriózní thriller Strach, mě oslovil jistý člověk s tím, že některé pasáže této knihy mu připomněly děsivé události, které na vlastní kůži zažil v tribečských horách,“ uvedl slovenský spisovatel Jozef Karika, autor románu Trhlina (který byl předlohou stejnojmenného filmu) v rozhovoru pro zpravodajský server Dnes24.sk. „Následně jsem si některá jeho tvrzení ověřil a zjistil jsem, že mizení lidí na Tribeči je už dlouho součástí novodobého slovenského folklóru. Bizarní je, že ani já přesně nevím, kde přesně je hranice mezi fikcí a realitou,“ přiznal.

Možná právě balancování autorského pohledu mezi snahou o zachycení reality na jedné a až halucinogenní vjemy nespoutané obraznosti na straně druhé jsou tím správným kořením, které činí ze čtení knížky i sledování filmu vskutku nevšední zážitek. Na bizarní formu, spojující strašidelnou pohádkovost Tajemství hradu v Karpatech s drsným a zamlženým minimalismem skandinávských hororů a detektivek, asi nejsme v Česku ani na Slovensku zvyklí.

Zmizelí a pomatení

Zatím poslední případ mizení lidí na Tribeči se podle Jaroslava Mareše, publicisty a provozovatele serveru badatele.net, jenž se pátráním po záhadách dlouhodobě zabývá, odehrál loni v létě, když se z diskotéky nevrátil domů místní mladík. Našli ho po několika dnech vyčerpaného a v těžké depresi na opačné straně pohoří, než bydlel. Jeho stav podle diskuzí na stránkách příznivců knihy a filmu Trhlina na slovenském internetu dosti přesně odpovídal příznakům, na které poukázal Jozef Karika. Kamarádi, kteří s ním osudové noci na diskotéce byli, ale uvedli, že mladík bral halucinogenní drogy, které mu problémy mohly způsobit.

Celkově se podle autorů serveru badatele.net mělo ztratit už 73 lidí – kolik z nich ale zmizelo kvůli časoprostorové trhlině, ohlušujícím zvukům nebo agresivním bludičkám, to se nejspíš nikdy nedozvíme. Badatelé totiž shodně poukazují i na to, že v jinak nepříliš odlehlých lesích je velké množství starých důlních šachet, hradních chodeb a zákopů z druhé světové války. Je proto možné, že někteří ze záhadně zmizelých do nich zcela prozaicky spadli a už je nikdo nenašel. Nová legenda se pak pro pozůstalé a sousedy přímo nabízela: když se žádné rozumné vysvětlení nenašlo, všechno se svedlo na nadpřirozené síly.

Invaze odvážlivců

Právě rozvášněné debaty mezi těmi, kdo věří, že příběhy záhadně zmizelých lidí způsobují kosmické zvuky a bludičky, a skeptiky, kteří si klepou na čelo a považují pověsti za smyšlené, přispěly k tomu, že se v poslední době s turisty pod Tribečí doslova „roztrhl pytel“. Obyvatelé místních vesnic mluví o invazi Bratislavanů, vyzbrojených mikrofony a kamerami, kteří jezdí do tajuplných lesů tábořit, aby se mohli o působení nadpřirozených sil přesvědčit na vlastní kůži. Nadšení z nich nejsou – a z mediálního zájmu už vůbec ne.

Starostu Žiran Jozefa Szebiho otázka na tribečské záhady očividně rozčiluje. „Všichni mě otravují, jezdí sem spousty aut, jako by se všichni chtěli taky ztratit. Já s tím nechci mít nic společného a jediné, co k tomu všem říkám, je, že to prostě nebudu komentovat, to se na mě nezlobte,“ rozhorlil se po našem dotazu.

„Turistů k nám jezdí čím dál tím více. Dříve si všichni libovali, jaký je tu božský klid, ale s tím je teď konec. Začalo to už po vydání knihy Trhlina před třemi lety, ale jakmile se začal promítat film, lidí už jezdí opravdu moc,” řekl Květům starosta obce Mankovce Milan Vrábel.

Skupinky převážně mladých lidí podle něj většinou nechají v obci auto a vyrazí tábořit do lesů, aby se na vlastní oči přesvědčili, jestli na ně místní kouzla a čáry zapůsobí. „Problém je v tom, že nechodí po vyznačených turistických chodnících, ale prolézají lesy křížem krážem, navíc rozdělávají v lese ohně, plaší zvířata a v chráněné krajinné oblasti, jejíž je pohoří součástí, po sobě zanechávají strašlivý nepořádek,“ zlobí se Milan Vrábel, vášnivý myslivec. Proto se rozhodl, že si letos v létě udělá zkoušky a stane se strážcem CHKO, aby si při svých výpravách na neukázněné lovce záhad mohl počíhat.

Na otázku, jestli se místním lidem v tribečském pohoří něco záhadného stalo, vrtí se smíchem hlavou. „Na to se mě teď ptají všichni, ale nic takového jsem tu za celý život nezaznamenal. Před lety se ztratil pod Tribečem jeden mentálně postižený člověk z naší vesnice. Vydal se do lesa na houby a do tmy se nevrátil. Naštěstí jen zabloudil – a protože bylo teplo, v lese přespal a ráno v pořádku dorazil domů,“ říká Milan Vrábel.

Záhadná zmizení

1929: První zdokumentovaný případ: beze stopy zmizel místní horal Štefan Šamšal. Německy psaný list, který vycházel v nedaleké Nitře, tehdy uvedl, že neúspěšné pátrání po něm trvalo tři měsíce, potom jej policie ukončila. Šamšalovo tělo nebylo nikdy nalezeno.

1930: Cestou z vesnice Mankovce do obce Zlatno se ztratila teprve osmnáctiletá Mária Šlajserová, když nesla babičce a dědečkovi v uzlíku kus chleba, sýr a slaninu. Zmizela na čtyřkilometrovém úseku cesty a zoufalí příbuzní, kteří ji hledali dva týdny, nenašli ani její mrtvolu.

1934: Po cestě z práce v lomu do rodné vesnice Žirany zmizel dělník Andrej Murgaš. Jeho tělo se také nikdy nenašlo.

1939: Záhadně zmizel Walter Fischer, dělník Baťových závodů v tehdejších Baťovanech (dnes Partizánske), který se vydal na výlet na Čierny hrad. Po třech měsících ho prý objevili ležet v bezvědomí s těžkými popáleninami na poli nedaleko města Zlaté Moravce. Dožil zcela zhroucený v ústavu pro choromyslné v Žilině a ze svého ztracení se nikdy nevzpamatoval.

1966: Na lesní cestě z obce Jelenec do lesa směrem k hřebenu Tribeče našel místní hajný asi pět kilometrů za obcí odstavené vozidlo s bratislavskou poznávací značkou. Policie zjistila, že vůz patří manželům Belanovičovým. Oba beze stopy zmizeli.

1980: Z domu na okraji obce Skýcov zmizel šestasedmdesátiletý Čech Antonín Topil, který se sem na stáří přestěhoval. Sousedé tvrdili, že je podivín a chodívá na dlouhé procházky do lesů. Případ je o to víc zvláštní, že opuštěný dům, odkud zmizel, byl zamčený zevnitř. Jeho mrtvola se nenašla.

2012: Koncem června odešel do lesa na houby devětapadesátiletý Jaroslav Buránsky z vesnice Žirina a už se nevrátil. Policie po něm vyhlásila celostátní pátrání, ale bylo neúspěšné.

Kdo je Jozef Karika

Narodil se 15. listopadu 1978 v Ružomberoku. Vystudoval historii a filozofii. Patří k nejoblíbenějším slovenským spisovatelům, jeho specialitou jsou detektivky a generační romány s prvky thrilleru (Ve stínu mafie, Čas dravců, Nepřítel státu), dobrodružné historické thrillery z období druhé světové války a holocaustu (Na smrt 1 a Na smrt 2), mysteriózní thrillery a horory (Strach, Tma, Trhlina) a kriminální společenské romány (Černá hra, Vláda mafie). Laureát literární ceny Anasoft litera a ceny slovenské kritiky Zlaté pero. Celkem vydal 18 knih, zatím poslední z nich – horor Propast – byla publikována vloni. Některé jeho romány vyšly i v českém překladu, eseje a kratší texty publikuje i v britských časopisech.

ONDŘEJ MRÁZEK