Kliknutím zvětšíteVenuše je dnes právem považována za životu nepříznivé místo, a to nejen kvůli tomu, že průměrné teploty na jejím povrchu se pohybují až kolem 460 stupňů Celsia. Nevhodná je i její atmosféra, jež postrádá dýchatelný kyslík a je přesycena nebezpečnými kyselinami. A aby toho nebylo málo, na planetě se nenachází ani voda, jejíž přítomnost je považována za jeden ze základních předpokladů pozemského života.
Dlouhodobě se ale mluví o tom, že v minulosti byla Venuše mnohem podobnější Zemi. Tyto spekulace přiživila i americká sonda Pioneer Venus, která v roce 1978 objevila známky toho, že na planetě mohla kdysi existovat voda v kapalném stavu. A stejný závěr později podpořily i další kosmické mise, jejichž cílem byla právě Venuše.
O tom, že planeta v minulosti disponovala značným množstvím vody, jsou přesvědčeni i pracovníci Goddardova institutu pro kosmický výzkum spadajícího pod americkou NASA. Ti nedávno provedli pětici simulací, jejichž výsledek nasvědčuje tomu, že na Venuši po dobu přibližně tří miliard let panovaly stabilní teploty mezi 20 až 55 stupni Celsia.
„Domníváme se, že během tří miliard let se klima Venuše příliš nezměnilo a bylo podobné tomu panujícímu na Zemi. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že za dramatickou změnou podnebí stála událost globálního charakteru. Po ní se z Venuše stalo to horoucí peklo, kterým je dodnes,“ citoval server Space.com Michaela Waye, který se účastnil simulací.
Při vytvoření simulací pracovali zaměstnanci Goddardova kosmického střediska s různými scénáři někdejšího vzhledu planety, jejichž základem byl současný povrch Venuše. Zatímco v jedné z nich počítali s povrchem zcela pokrytým vodou, v jiné zase vymodelovali oceán hluboký přibližně 310 metrů. A následně zjišťovali, co se s planetou dělo.
Uvolňování oxidu uhličitého
Vědci se domnívají, že kdyby nedošlo k výše zmiňované události, Venuše by byla stále obyvatelná. Po ní se ale do atmosféry začal uvolňovat oxid uhličitý, který byl až dosud vázán do křemičitanových hornin na povrchu planety. A tím odstartovalo i oteplování klimatu.
Zajímavé ale je, jak se oxid uhličitý do hornin vůbec dostal. Pravděpodobně k tomu došlo již krátce po vzniku planety, tedy v období asi před čtyřmi miliardami let. Tehdy totiž došlo k poměrně rychlému ochlazení planety a během jejího dalšího vývoje pak křemičitanové horniny absorbovaly oxid uhličitý z atmosféry, popsal server Space.com.
„Než budeme schopni podrobně popsat historii a vývoj Venuše, musíme získat více dat z kosmických misí. Naše simulace však ukázaly, že Venuše mohla být v minulosti obyvatelná a zcela odlišná od planety, kterou známe dnes. Existuje reálná šance, že na ní panovalo mírné klima a nacházela se na ní i voda v kapalném stavu,“ uzavřel Way.
50
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
