Kliknutím zvětšíteNa sochách, sochařských reliéfech, nástěnných malbách, pohřební výzdobě i na rakvích pocházejících z doby starověkého Egypta před 3570 až dvěma tisíci let se opakovaně objevoval motiv lidí s podivnými kužely na hlavách.
Klobouky z vosku nenosily jen elity
Nyní archeologové poprvé identifikovali dva takové "doplňky" v původní fyzické podobě. Jde o dva klobouky vytvořené z vosku, které zdobí hlavy lidských koster datovaných do doby před zhruba 3300 lety. Ty byly vykopány na pohřebišti někdejšího královského města Achetaton ve středním Egyptě, které leží zhruba v polovině cesty mezi Káhirou a Luxorem na pravém břehu Nilu, z něhož je dnes významné archeologické naleziště známé jako El Amarna.
Nález obou klobouků v jejich původní fyzické podobě může podle vědců konečně zodpovědět otázku, co vlastně představovaly a k čemu sloužily.
"Vykopání těchto dvou homolí na pohřebišti v El Amarně potvrzuje, že mrtví ve starověkém Egyptě měli občas na hlavách trojrozměrné kuželové pokrývky na voskové bázi a že se to netýkalo jen horní elity. Objev také podporuje názor, že tyto homolové klobouky nosili i živí lidé, byť je stále těžké říci, jak často a proč," uvedli vědci z univerzity v Cambridge v tiskové zprávě k nálezu.
Zaniklé město aspirovalo na metropoli
Achetaton je pozoruhodný sám o sobě. Město založil faraon Amenhotep IV. (zvaný též Achnaton) z 18. dynastie, manžel proslulé královny Nefertiti, jež se stala inspirací k úspěšné hollywoodské sérii Mumie.
Achnatonův otec se během své vlády vyrovnával s náboženskými nepokoji, při nichž mezi sebou soupeřili uctívači boha Amona s centrem v Thébách a vyznavači nového kultu Slunečního boha Ré-Harachtej/Atona, jejichž komunita měla svou základnu v Heliopolisu. V tomto sporu se Amenhotep III. postavil na stranu nového kultu Atona, v čemž ho následoval i syn Achnaton.
Ten po nástupu na trůn, jehož se s matčinou podporou ujal ve svých zhruba šestnácti nebo sedmnácti letech, změnil ve prospěch Atona i náboženské symboly a zahájil stavbu sídelního města, jímž se měl stát právě Achetaton. Faraonův pokus přeorientovat Egypt na jiný náboženský kult si ale nezískal v zemi dostatečnou popularitu a Achetaton se tak krátce po jeho smrti znovu vylidnil.
Ve městě ale zůstala zachována řada uměleckých děl, a na nich se podobně jako jinde v Egyptě objevovaly lidské figury zdobené neobvyklou homolí. Ta se objevovala nejčastěji na zobrazeních zachycujících hosty slavnostních recepcí nebo majitele hrobek účastnící se pohřebních rituálů či dostávající odměnu od krále. Kuželové pokrývky hlavy se také objevovaly na zpodobeních lidí, kteří ve svém posmrtném životě rybaří, loví nebo hrají na hudební nástroje. Podle vědců měla tato ozdoba zřejmě zvláštní vztah k plodnosti, k rození a k uzdravování.
Našly se v hrobech prostých dělníků
Jedna z achetatonských koster, u níž se našel homolový klobouk, patřila zhruba devětadvacetileté ženě, druhá patnácti až dvacetiletému jedinci, jehož pohlaví nebylo určeno.
Kostra ženy byla vykopána v roce 2010 jako neporušená, spočívající přímo v té poloze, v jaké byla uložena do hrobu. Dochovaly se i její vlasy, v nichž byl zamotán samotný klobouk. Ten byl sice rozlomený a prožraný hmyzem, ale stále rozpoznatelný.
Zajímavé bylo to, že vzor vytlačený do vosku na vnitřní straně kužele odpovídal tkanině nalezené v hrobu, což naznačuje, že tato tkanina sloužila k vnitřní výstelce klobouku.
Hrob druhého člověka, vykopaný v roce 2015, vyloupili ještě před jeho objevením archeology vykradači hrobů, kteří shrnuli kostru k patě hrobu. Nicméně i v tomto případě se na lebce zemřelého zachovaly vlasy, v nichž se vědcům podařilo identifikovat druhý voskový kužel.
Byť ani jeden z nálezů neobjasňuje jednoznačně, k čemu kužely ve vlasech sloužily, určité vodítko přece jen obsahují. Oba nálezy například pocházejí z prostých a neoznačených hrobů, nacházejících se na pohřebišti, kde byli podle převládajícího vědeckého názoru pohřbíváni zejména obyčejní dělníci.
To by mohlo znamenat buď to, že kuželové voskové klobouky nezdobily jen hlavy vysoce postavených členů staroegyptské společnosti, ale mohl je nosit kdokoli, nebo to, že dělníci se snažili kopírovat to, co viděli u šlechty - což je teorie, k níž se vědci přiklánějí spíš.
Nosily se při slavnostních příležitostech
Nález také naznačuje, k čemu mohly tyto homole sloužit. Podle dřívější hypotézy měl být význam vyobrazených kuželů symbolický, podobně jako tomu je u svatozáří zobrazovaných kolem hlav křesťanských světců. Tato teorie tedy předpokládala, že nejde o skutečné předměty, ale jen o znázornění určitého symbolu. Současný nález ji tak staví na hlavu.
Další hypotéza považovala homole za ztvrdlé hroudy vonných pryskyřicí nebo vonných tuků, které se při rituální očistě nahřívaly, aby se staly tekutými, a lidé si je tak mohli vtírat do vlasů a pokožky. Podrobnější analýza složení homolí však žádné stopy tuku ani parfému neukázala, a stejně tak se ve vlasech dochovaných koster nenašla žádná roztavená cizorodá hmota.
Homole vypadaly spíš jako dutá skořepina, obložená látkou, která měla zřejmě buď zesílit, nebo dotvarovat obvod klobouku. "Je možné, že šlo o nepravé klobouky, vyrobené jen k pohřebnímu obřadu, a že konstrukce klobouků nošených živými lidmi byla odlišná. Ale jako reálné se zdá být i to, že mohlo jít o rituální pokrývku hlavy," uvádějí vědci ve studii otištěné v odborném titulu Anxiety.
"V každém případě není žádný důvod domnívat se, že tyto duté voskové homole, možná vyložené i olemované textilií, existovaly jen na vyobrazeních a že se nenosily v reálném životě. To, že voní, nebylo zřejmě dáno jejich použitím jako kosmetického přípravku, ale spíš tím, že měly označovat svého nositele jako někoho, kdo se nachází v očistném, chráněném nebo jinak výjimečném postavení," dodávají vědci.
V případě starověkých obyvatel Achetatonu lze podle nich interpretovat tyto pokrývky hlavy jako součást osobních doplňků, které se používaly pravděpodobně při různých oslavách a rituálech vzývajících život nebo uctívajících mrtvé, Slunečního boha Atona a další božstva.
14
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
