Ale na druhou stranu shodují, že i přesto je to krásná práce, životní styl. Šoféři kamionů jsou prý jedna velká rodina. A vzít do auta takovou sličnou stopařku? Ani náhodou.

"Každá práce má svoje výhody i nevýhody. Tady je člověk od pondělí do pátku pryč. Mnozí si myslí, že když jste ve světě, leckam se podíváte. Ale na to moc času není. Někdy jste rád, že zajedete na parkoviště, najíte se a jdete spát,“ říká například Filip Řadina z Loučky.

Stačí se jen zmínit v souvislosti s jeho prací o řidičích osobních aut a v kamioňákovi se s trochou nadsázky vaří krev v těle. „Někteří jsou s prominutím hovada. Když jedou vedle mě, myslí si, že jsou králové na cestě. Stačí, aby mi závěs uskočil a neštěstí je na světě. Když se někdo zraní, odskáču to já. A to nezmiňuji raději ani vybržďování,“ zdůrazňuje Filip Řadina.

Když kamiony zachvátí požár:

Stopaře neberem

To devětadvacetiletý Martin Vybíral ze Zlína je v hodnocení řidičů osobáků mírnější. Jsou podle něj celkem ohleduplní, ale také jak kde. „Třeba v Německu je mimo dálnici povolená rychlost pro kamiony 60 kilometrů v hodině. Už se mi párkrát stalo, že na mě kvůli tomu troubili, vybrzdili. Jenomže ten čtyřicetitunový kolos nezastavíte jenom tak. Ovšem kolikrát se chovají hrozně i samotní řidiči kamionů,“ podotýká Martin Vybíral.

„Sám nestopuji, proto ani stopařku bych nevzal. Člověk má strach. Zastavíte šikovné stopařce a víte houby, s kým nakonec do auta nastoupí. Pokud to není někdo známý, neberu,“ dodává kamioňák ze Zlína.

Častou nepřítomností doma pak trpí rodina či partnerky. „Jezdím s kamionem dva a půl roku. Mám dvě děti, pětiletého syna a tříletou dcerku. Snáší to sice těžce, ale všichni jsou stateční. Někdy více než já. Na druhou stranu nikdy nevíte, kam vás cesta zavede. Kam dojedete, kam se podíváte. Poznáte nová místa, nové lidi. Je to náročné, ale krásné,“ míní Radim Suroviak z Otrokovic. Ani on by stopaře do vozu nevzal. „V dnešní době utečenců má člověk strach sám o sebe. V autech se zamykáme, kurtujeme se,“ dodává.

Od roku 1989 je řidičem kamionu zase Kamil Klimek z Holešova. „Náročné mi to vůči rodině ani nepřijde. Svou druhou polovičku jsem poznal, když jsem řídil a jsme spolu pořád. Možná nám to i tak vyhovuje,“ konstatoval.

Šoféři stárnou

Podle krajského koordinátora BESIPu Zdeňka Patíka se v každé skupině najdou ti agresivní a slušní. A tedy i u kamioňáků. „V každém stádu je černá ovce. Důkazem jsou jejich prohřešky, jako je telefonování bez handsfree nebo sledování filmu během jízdy, přičemž se nevěnují řízení. Výsledkem jsou vážné nehody na dálnicích,“ podotýká. Problémem v této profesi prý je, že populace šoférů stárne a mladí se do ní příliš nehrnou.

„Takový pětadvacetiletý kluk je ještě nevybitý, sedne za volant a do ruky se mu tak dostane mnoha tunová zbraň. Dříve si šofér musel kamion zasloužit, začínal jezdit s menším autem. Až měl praxi, postoupil na lepší a větší,“ dodal.