Tentokrát vás pozvu na koncert bratří Nedvědů, kteří na svém jarním turné navštíví i břeclavské kino Koruna. Společné vystoupení, prezentované jako výjimečné setkání, začne v sobotu v sedm hodin večer. Téměř přesně po roce se tak do kinosálu navrátí s legendami trampské písně i jejich věrní fanoušci.

Jan Nedvěd se narodil v Praze roku 1946, jeho bratr František rok nato. Jejich hudební kariéra byla propojená již od samých začátků, kdy hráli a zpívali v bigbeatových kapelách The Three Long Fingers či The Preachers. V sedmdesátých letech se už ale oba bratři přimkli k trampské a folkové hudbě a v roce 1972 založili u řeky Sázavy v Lukách pod Medníkem skupinu Toronto.

Název svým odkazem k americkému trampingu nevyhovoval tehdejší cenzuře, a tak skupina změnila jméno na méně konfliktní Brontosaury. Ti díky tvůrčím schopnostem stále slavnějších bratrů začínali sbírat úspěchy především na Celostátním festivalu country a western music a trampských sborů, takzvané Portě. Na ní soutěží už od roku 1967 kapely těchto žánrů od oblastních kol až po celorepublikové finále.

Kromě Brontosaurů působili Jan i František Nedvědovi až do přelomu osmdesátých a devadesátých let i ve skupině Spirituál kvintet. Po oficiálním zániku vlastní kapely v roce 1994, kdy Brontosauři natočili poslední album Zahrádky, neshody mezi několika členy vygradovaly ta, že se oba bratři vydali na sólovou dráhu.

Ještě s Brontosaury přinesla jejich spolupráce veleúspěšné hity jako Tulácký ráno, Na kameni kámen, Růže z papíru či Stánky. Jan ve své sólové dráze pohnul posluchačskými žebříčky převážně alby Kamínky, Pasáček hvězd, Honza či Morytáty a balady se Zuzanou Navarovou a Vítem Sázavským. František, který v současnosti hrává i s vlastní kapelou za doprovodu syna Vojtěcha na dvanáctistrannou kytaru, na sebe zase upozornil hity jako Kočovní herci či Frankie Dlouhán. Legendárním se stal i megakoncert k padesátinám Honzy Nedvěda, jenž své jubileum oslavil na Strahově spolu se sedmdesáti tisíci fanoušky.

Zejména díky popularitě a nestabilním vztahům mezi sebou přitáhly brzy osudy bratrů zájem bulvárních médií. Z romantiků s kytarou, kteří zpívají o pravdě a lásce, se v křiklavých titulcích stali chamtiví a nesnášenliví starci. Zejména Jan byl vylíčen jako nepřítel žen a misantrop. Jejich příznivci začali pochybovat, zda své texty myslí a zpívají upřímně.

Důvody, které od sebe bratry oddělily a poté je znovu svedly k sobě, oba Nedvědové nezveřejňují. Nebyl by to samozřejmě zlý jazyk, aby vehementně nehlásal, že jsou v tom jen peníze. Podstatné však zůstává, že si fanoušci jejich písní, které lidem evidentně stále přináší radost, porozumění či třeba jen milé vzpomínky, mohou zazpívat s oběma bratry zároveň stejně jako v sobotu v Břeclavi.

PETR VLASÁK (Autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy)