Náš poslední pohled na lovce mamutů na Břeclavsku se zaměřuje na kosterní pozůstatky tehdejších obyvatel regionu a na jejich pohřební zvyklosti. Dnes se z Dolních Věstonic a Pavlova evidují větší či menší fragmenty kostí téměř sta lidských jedinců, mezi nimiž vyniká šest kompletně dochovaných koster. Ty právě nejnázorněji charakterizují tělesné parametry nejstarších stálých obyvatel našeho území a díky nově se rozvíjejícím přírodovědným metodám jsou unikátním studijním souborem pro poznání původu anatomicky moderní lidské populace.

Přes reprezentativnost kolekce lidských koster nelze na rozdíl od mladších fází pravěku hovořit v případě gravettienu o možnosti identifikace vyhraněných pohřebních areálů oddělených od sídlišť. Četné drobné lidské kosti byly také často identifikovány teprve při důkladném třídění zvířecích kostí.

S provrtanými zuby

Kostra označovaná jako Dolní Věstonice 3 pochází z pohřbu ženy ve věku 36–45 let, jejíž výška činila 158–159 centimetrů a minimální váha 56 kilogramů. Uložena byla pod mamutí lopatkou ve skrčené poloze na boku, s hlavou otočenou k severozápadu. Na lebce a v horní části těla se nalezly stopy červeného barviva, provázené deseti provrtanými liščími zoubky.

Barvivo na lebce, ale i na pánvi, a ozdoby v podobě provrtaných liščích zubů, byly zjištěny též v případě přes 45 let starého muže, který se nalezl ležící ve skrčené poloze na boku u ohniště také na území Dolních Věstonic. Tento muž byl 171 centimetrů vysoký a vážil 68–69 kilogramů.

Nejstatnějším nalezeným lovcem byl muž ve věku 36–45 let, výšky 172–178 centimetrů a váhy 70 kilogramů, pochovaný na území Pavlova. U těchto lidských pozůstatků lze konstatovat reaktivně skrovnou výbavu, se kterou se původně vydaly na cestu do záhrobí. Tento fakt ostře kontrastuje s tím, jak podle svědectví nálezů bohatě zdobili tito lidé sebe i své živé prostředí.

Dosavadní nálezy pohřbů neumožňují hlubší poznání společenského významu uložených jedinců, například identifikaci náčelníka či šamana. Přesto v jednom případě lze o určité, záhadami obestřené roli uloženého člověka uvažovat. Jde o nález slavného takzvaného věstonického trojhrobu objeveného v srpnu 1986. V tomto unikátním hrobu leželi tři jedinci v natažených polohách. Vlevo ležel na zádech muž ve věku 21–25 let výšky 168–169 centimetrů a váhy 65 kilogramů. Mírně se stáčel k prostřední kostře. Na jeho lebce se nalezlo barvivo, jeho ozdobou bylo dvacet provrtaných zoubků šelem a přívěsky z mamutoviny. Vpravo se našla kostra mladíka ležícího na břiše ve věku 16–20 let, výšky 179–180 centimetrů a váhy 68 kilogramů. Také jeho lebka byla červeně zbarvená a měl u sebe tři provrtané vlčí špičáky a přívěsky z mamutoviny.

Pohlaví neznámé

Záhadou je postava ležící na zádech uprostřed. Jedinec ve věku 21–25 let, výšky 159 centimetrů a váhy 66–68 kilogramů je zatím pohlavně nedeterminovaný, to znamená, že se jeho pohlaví antropologickými metodami dosud nebylo možné určit. Červené barvivo se nalezlo na lebce i na pánvi tohoto jedince. Ruce vlevo uloženého mladého muže byly záměrně položeny na pánev jedince uprostřed.

Podle názoru J. A. Svobody, našeho současného nejlepšího znalce problematiky loveckých populací doby kamenné, může centrální pozice osoby mezi dvěma mladými muži (snad průvodci), ale také nemoci, které za svého života prodělala, a především její pohlavní nevyhraněnost, kterou některé přírodní národy považují za zvláštní dar a zdroj moci a síly, naznačovat jakousi magickou či šamanskou sílu.

Teprve v poslední době se podařilo kosterní pozůstatky z mimořádného věstonického trojhrobu podrobit genetické analýze, jejíž předběžné výsledky byly nedávno zveřejněny. Zjištěno bylo mimo jiné, že tito tři v mladém věku zemřelí nebyli příbuznými v mateřské linii. Mitochondriální DNA všech tří jedinců náleží ke skupině U, která se v současné Evropě vyskytuje nejvýše u osmi procent populace. Před třiceti tisíci lety byla její frekvence zřejmě vyšší, byla však postupně v mezolitu a eneolitu vytlačena novými migračními vlnami. Jedinou evropskou populací, v níž se vyskytuje mitochondriální DNA typu U dodnes velmi hojně, jsou skandinávští Sámové (Laponci).

BALÁZS KOMORÓCZY
Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky Brno, detašované pracoviště Dolní Dunajovice