Jak vlastně DU-BR vznikl?

Havlín: Přes inzerát. Rock Song šel na vojnu v roce 1985 na jaře. Po návratu z vojny jsme se potkali v Poštorné na pionýrském domě a založili jsme Korax. Já, Luděk Vala a Miloš. Korax už byl bez Franty Uhra. Janulík: V podstatě jsme hráli stejný repertoár jako Rock Song. Měli jsme jen pár vlastních skladeb, které složil Luděk Kabelka a Miloš Hamrla. Vystupovali jsme tak dva roky.

Zonyga: Rozpadli jsme se, když Lašan odešel do Jičína a já vzal post zpěváka v brněnských TAXI. Havlín: Já se ale po dvou letech vrátil a dal kapelu znovu dohromady. Ještě s Luďkem Valou, Jiřím Kaňou a Rosťou Trechou. Skončili jsme ale v devadesátém šestém. Janulík: To jsme se náhodou potkali s Jurou a Lašanem a zahráli jsme si. Chytlo nás to a hledali jsme další do party. Havlín: Tehdy to byl problém, tak jsem dal inzerát do časopisu Muzikus a přihlásil se Tomáš Macák a Marek Dobeš z Dubňan. Tak vznikl DU-BR, Dubňany – Břeclav. Janulík: Dohodli jsme se, že budeme hrát hard rock. Ale díky tomu, že Macák hrál flétnu a klávesy, tak to chytlo úplně jiný směr. Hlavně Jethro Tull, Rolling Stones, Red Hot Chili Peppers, ale i Mišíka a Schelingra. Zonyga: Taky klasiku jako Whitesnake, AC/DC, Deep Purple a nějaké ty vlastní kousky. Zhudebnili jsme i básně Kainara Chodím po Zlíně a Kočka na okně.

Přehrávky jste dělali?

Janulík: To už tenkrát naštěstí neexistovalo. Havlín: Já jsem dělal manažera a domlouval kšefty, tenkrát byl ještě o živé hraní zájem. Zonyga: Domovská scéna byla v Břeclavi, ale hodně jsme jezdili hrát do Brna, Liberce, Olomouce, Vyškova. Hlavně ale na Moravu.

Jak dlouho jste hráli?

Havlín: Do roku 2002. Jura pak odešel k Elberethu a přestalo to fungovat. Už se vytratila ta jiskra a chuť, na čemž to skončilo. Janulík: Po revoluci byla spousta koncertů. Zlom nastal s nástupem diskoték. V té době byla reprodukovaná hudba pro kluby a hospody zajímavější kvůli nižším honorářům. S koncem prodeje nosičů pak ale zase museli muzikanti začít koncertovat, takže je dnes obrovský přetlak kapel. V té době jsme to pocítili i my. Kluby začaly ztrácet zájem.

Zonyga: A dnes je to podobný problém. Lidi totiž na koncerty nechodí. Pokud tě nezvou na různé městské slavnosti, tak v podstatě není šance hrát. Jenže to jsou masové akce, vůbec tam nejde o muziku. Typickým příkladem je třeba Hradologie, kde se sejdou skvělé muzikantské sestavy a návštěvnost je v průměru dvě stě lidí. Lidi prostě nepřijdou. Možná kvůli tomu, že nejsou peníze. Přitom je ale spousta talentovaných a dobrých muzikantů. Jen je potřeba je dostat do klubů. Problém je taky útisk mladých českých kapel. Kluby dají prachy za hvězdy a na mladé už není honorář. A hraní za peníze na cestu nevydrží muzikantům do nekonečna.

Jaký máte nejlepší zážitek?

Havlín: Výborné byly koncerty ve Vyškově a Liberci a samozřejmě v břeclavském Park Clubu. Tam jsme hrávali nejvíc, byla to naše domovská scéna. Vždycky se sešlo minimálně tři sta lidí. Nejlepší byl Silvestr v roce 2001, to jsme hráli asi pět hodin v kuse. Skvělý kšeft a hlavně skvělá atmosféra.

No a jak vás napadlo se dát zase dohromady?

Havlín: Impulsem byl loňský koncert Ozvěn. Zavolali jsme si a dohodli se, že to spolu zase zkusíme.

Janulík: Je to lehce komplikované kvůli Zonygovým muzikálům Robin Hood, Johanka z Arku a Lucrezia Borgia. Taky má dost hraní díky koncertům s břeclavskou kapelou Větry z Jihu.

Zonyga: Hlavní je, že zkoušíme. Lidi se tak můžou těšit na dobrý koncert jako za starých časů poctivého bigbeatu. Určitě se dostane na věci od Rolling Stones, Erica Claptona, Kalandry, Jethro Tull nebo Deep Purple. Hudebních překvapení bude rozhodně zase dost.

Koncert Ozvěny břeclavského rocku vrátí pět hudebních legend na pódium břeclavského kulturního domu v sobotu 27. října. Fotografie, plakáty a další relikvie s rockovou tématikou minulého tisíciletí v Břeclavi můžete zasílat na adresu týdeníku Nový život nebo elektronicky na facebookový profil akce Ozvěny břeclavského rocku.

TOMÁŠ TESAŘ