Každý pátek v ní najdete tip na zajímavou kulturní akci na Břeclavsku, která se v započínajícím víkendu uskuteční. Tentokrát se pozvánka týká mezinárodní přehlídky filmů o lidských právech Jeden svět, který se poprvé koná také v Mikulově.

Připadlo by vám nebezpečné natáčet koncert na kameru nebo zpívat v Superstar? Povětšinou asi ne, protože žijeme v zemi, která nepotlačuje základní lidská práva a svobody. Muzikolog, který tajně zaznamenával hudební tradici v Tibetu, si za svou snahu odpykává osmnáctiletý trest v čínském vězení. A dvě holky z Afghánistánu, které se chtěly prozpívat ke slávě, zase místo fanoušků řešily vyhrožování smrtí za to, že se jako ženy neostýchají vystupovat veřejně.

V Mikulově, stejně jako v dalších devětadvaceti městech v celé České republice, v těchto dnech promítají filmy, které si organizátoři z nabízené stovky snímků z celého světa vybrali. Mikulovská rozvojová, jež se renomované kulturní akce chopila, zvolila na víkendové promítání snímky Afghánská superstar a Tibet zpívá, které řeší zmíněné problémy.

Od středy, kdy akce začala, mohli zájemci zhlédnout i další trojici filmů zaměřených na problematiku lidských práv. V Mikulově však vsadili také na zajímavý doprovodný program, na němž se aktivně podíleli studenti mikulovského gymnázia. Mimo jiné se pokusili přilákat i simulace, které člověku navozovaly pocit nevidomého či zajímavé dílničky pro děti se zaměřením na ekologii a lidové výrobky.

Festival Jeden svět se koná již po dvanácté. V Praze, kde se promítá největší počet filmů, přehlídka začíná a poté putuje po vybraných městech. To, že se mezi velká města zařadil i Mikulov, opět potvrzuje jeho vysoký kulturní kredit v kraji.

Poslední dva dny tak máte příležitost seznámit se s problémy nesvobodného světa. V tamním městském kině v pátek od šesté hodiny večerní promítnou Afghánskou superstar, po níž milovníci hudby jistě ocení rockový koncert Studenti pro Jeden svět. Zítra pak festival zakončí o půl osmé film Tibet zpívá, kterému bude předcházet živá meditační hudba a hra na tibetskou mísu.

Na Jeden svět si rozhodně zajdu. Promítané dokumenty totiž člověku rozšiřují povědomí o životních podmínkách hlavně v zemích, kde vládne diktatura a panuje zlo. S následným rozhořčením si pak člověk uvědomí štěstí života daného svobodou, v níž může veřejně říkat své názory a volně dýchat. Mnohým by tak návštěva Jednoho světa mohla prospět. Třeba by totiž míň nadávali na maličkosti kolem sebe a víc by si vážili věcí, které nejsou vždy a všude samozřejmé.

PETR VLASÁK (Autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy)