Další díly seriálu
Rozhovor se starosty najdete ZDE

Třiapadesátiletá aktivistka kandidovala za sdružení Nebojsa, které vzniklo před pár lety v Bavorech kvůli nesouhlasu s plánovanou přeměnou silnice dvaapadesát přes Nové Mlýny, která je pro Bavory životně důležitá, na čtyřproudou rychlostní spojnici Brna a Vídně.


Přemýšlela jste dlouho nad tím, jestli vzít starostovskou funkci?
Když mi to nabídli, musím přiznat, že úplně jasno jsem hned neměla. Můj předchůdce už starostu dělat nechtěl, pokud vím, hodlá se věnovat vinařství. Pak mě i někteří spoluobčané přemlouvali, abych to vzala, tak jsem nakonec souhlasila.

Co chcete dělat jinak než váš předchůdce?
To je těžké, teprve se do toho dostávám. Mohu všem slíbit, že se budu maximálně snažit, abych byla pro obec co největším přínosem. Abych se ale porovnávala s bývalým starostou, to si netroufám. Lépe řečeno, srovnávat se nechci a ani nebudu.

Jaké jsou vaše priority?
Všechno je to o penězích, kterých bohužel není zdaleka tolik, kolik bychom si přáli. Přesto bychom chtěli pokračovat v budování chodníků. Další jasnou vizí je úprava kulturního sálu, který slouží pro zábavy, divadla, ale i rodinné a další akce. Sice není v havarijním stavu, ale potřebujeme dobudovat kuchyň, výčep i další zázemí, které je jen provizorní. Co se týče dalších investic, uvidíme, s čím přijdou občané. Spíš ale půjde o drobnější věci. Zadlužit se na milionové částky, které by pak ještě po nás někdo splácel, to ne.

Na co už nyní tušíte, že peníze zřejmě nebudou?
Tlačí nás hlavně čistírna odpadních vod, která v obci chybí. A přijde doba, kdy bude stát požadovat, abychom ji vybudovali. Jsou to však milionové náklady. I kdyby nám někdo nakrásně dal dotaci, nejsme schopní pokrýt zbytek. Rádi bychom také vybudovali slušné dětské hřiště nebo vysázeli zeleň. Je toho hodně a všechno je o penězích. Zkusíme získat nějaké dotace, ale nemůžeme doplácet velké sumy, když na to nemáme.

Hana Koňaříková

* narodila se 12. dubna 1957 ve Valticích

* je vdaná, vychovala dvě děti a už má i dva vnuky

* základní školu absolvovala v Mikulově, pak vystudovala Střední průmyslovou školu oděvní v Prostějově

* osm let byla zaměstnaná v brněnském oděvním podniku Kras, po mateřské dovolené nastoupila ve firmě Prumpo Mikulov a posledních patnáct let pracovala jako úřednice na Katastrálním úřadě v Mikulově

* není členkou žádné politické strany, po roce 2000 aktivně vystupuje v občanském sdružení Nebojsa, které je proti výstavbě rychlostní silnice R52

* mezi její koníčky patří domácí práce a čtení

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ÚTERNÍM VYDÁNÍ BŘECLAVSKÉHO DENÍKU ROVNOST