Na necelých třech hektarech vinic, které rodina vlastní, ročně vypěstuje tolik hroznů, že z nich vyrobí třináct až patnáct tisíc lahví vína. Z toho asi třetinu tvoří vína fortifikovaná, tedy likérová.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
V naší rodině se víno dělalo asi tak jako všude jinde. Ale moje cesta byla složitější než u jiných. Mým velkým snem totiž bylo už od dětství stát se námořníkem, což se mi nakonec povedlo a nějaký čas jsem strávil jako takzvaný šífák na lodích Československé plavby Labské. Časem jsem se ale těch dálek nabažil a táhlo mě to zpátky na Moravu. Když jsem se vrátil z vojny, zdálo se mi logické, že se budu vinařství věnovat. S mým velkým kamarádem Honzou Rozkem jsme si pronajali sklep a začali vinařit. Nejprve šlo spíše o zálibu po práci, a i když se naše cesty časem rozešly, tak se dnes rádi potkáváme a vinařstvím se oba živíme i nadále.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Výroba dobrého vína začíná podle mě již ve vinici, kde má vinař za úkol vypěstovat zdravé a vyzrálé hrozny. Dalším krokem je také použití vhodné technologie při výrobě vína. Musíme mít i respekt k tomu, čemu se dnes tak módně říka teroir. Důležitou roli hraje samozřejmě také praxe a zkušenosti každého vinaře. Vždycky si s manželkou říkáme, že víno má být takzvaně vymazlené.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Není to jen pravidlo pro vinařství, ale i pro život. Zní takto: Dělat věci pořádně se vyplatí. Také se mi hodně líbila slova našeho bývalého honorárního konzula v Rakousku. Vyprávěl nám o svých cestách po rakouskám Burgenlandu . Na jeho otázku, jak je možné, že dřív byla rakouská vína všelijaká a nyní jsou na světové špičce, odpověděl jeden tamější vinař: Víte, můj otec dělal vína jako jeho otec. Dědeček zase jako jeho otec. Ale my je dnes děláme tak, jak se dělat mají.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Se mnou je to těžké. Vždycky říkám návštěvníkům našeho sklepa, že víno v podstatě nepiji, ale pochopitelně to není tak úplně pravda. Víno piji pracovně, to je ve sklepě při degustacích a podobně. Samozřejmě, že když je příležitost, tak i s přáteli. Když to spočítám, tak vypiji dvě až tři deci za den.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Hezkých chvilek je spousta a na ty škaredé člověk rád zapomene. Když experimentujete s víny tak, jak to děláme my, tak si kolikrát řeknete spolu s Cimrmanem: Tak tudy cesta nevede, přátelé. A naopak jednou za čas se zase cesta najde.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Když zákazníka, který o víně nechce ani slyšet, přemluvím, aby ochutnal některé z našich vín. On si ho koupí domů a za měsíc je zpátky s dalším kamarádem se slovy: Ty vole, to jsi ještě nepil, to musíš ochutnat!

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Spíše se kloním ke starším odrůdám, ale pokud se dobře skloubí poloha a novošlechtěná odrůda, nebráním se ani té. Ohledně technologií a moderních metod, jak se zmiňujeme v profilu našeho vinařství, děláme především vína fortifikovaná. Při jejich výrobě není o moderní postupy a experimenty nouze, takže se jim nebráním, ale na druhé straně je nepovažuji za absolutní mantru. Víno je živé, a pokud se ho budeme snažit násilím nacpat do nějakých univerzálních škatulek, ublížíme nakonec nejen jemu, ale i sobě.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Těžko říct. Myslím si, že vinaři mojí velikosti si nekonkurují, ale spíše by si měli pomáhat. Nemám žádný vinařský vzor, ale určitě si vážím dvou lidí, kteří pro mě znamenají výrazné osobnosti vinařství. Z nich bych jmenoval jednoho. A to Jana Stávka, jelikož vyrábí stejný typ vín jako my a řekl bych, že to dělá zatraceně dobře.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Pracujeme na tom…

Doporučení: víno pro dnešní večer
Pro dnešní večer doporučuji naše bílé likérové víno Stefan Kossulitcz 2009. Víno má zhruba osmnáct procent alkoholu a 190 gramů zbytkového cukru. Chutná a voní podobně jako sladký jablečný štrůdl s ořechy. Poněkud netradičně jej doporučím jako součást míchaného nápoje. Jde o bílé fortifikované víno spolu s tonicem. Portugalci o této kombinaci mluví jako o nádherné svatbě. Recept je prostý. Jeden díl likérového vína Stefan Kossulitcz 2009 a k tomu jeden díl tonicu. Sklenici ozdobte plátkem pomeranče a přidejte do ní kostku ledu. Podávejte silně podchlazené o teplotě devět až jedenáct stupňů. Je to velmi populární aperitiv a ideální drink pro letní večer. Pavel Košulič