Má devět hektarů vinic a ročně vyrobí asi šedesát tisíc lahví vína. Většinou se jedná o pozdní sběry a výběry. Za velký úspěch považuje, že se jeho Ryzlink vlašský 2008, botritický výběr dostal do Salonu vín České republiky. Cenní si také úspěchu v soutěži AWC Vienna či stříbrné medaile z výstavy šampionu mikroregionu Hustopečsko za Tramín červený 2010, výběr z hroznů.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Ve vinařství jsem vyrůstal odmalička. Potom v roce 2003 mně víno nějak víc zachutnalo a rozhodl jsem se, že skoupíme pozemky a připravíme je. V roce 2004 jsme vysadili nové vinice okolo naší staré sedmdesátileté vinice. Postupně se to rozrostlo na devět hektarů. Vinice máme na Růžové hoře. Původní název byl Rosenberg, takže z toho vzešel i název vinařství. První vinohrad vysazoval pradědeček, potom děda a teď tam hospodařím já. Dřív se dělalo víno ve starém sklípku na malém lisu. Dnes už máme všechno v nerezi, mimo jiné využíváme systém řízeného kvašení a šetrnou crossflow filtraci.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Spočívá v perfektně zvládnuté práci ve vinici, protože víno se dělá z osmdesáti procent ve vinohradě. Naše vinice máme v ekologickém systému hospodaření, takže nepoužíváme tvrdou chemii. Důležité jsou i kvalitně provedené zelené práce, agrotechnika ve vinici a hlavně je nutné uhlídat hrozny před špačky a vydržet to co nejdéle, aby hrozny byly pořádně vyzrálé, měly mineralitu a cukernatost.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Prostě dělat vína srdcem a v co možná nejvyšší kvalitě.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Někdy vypiji deci, někdy zase půl litru. Záleží s kým, jestli je to při práci. Ale víno mám rád. Považuji ho za lék, samozřejmě v rozumné míře. Pokud se sejdeme s přáteli, tak vína může být i víc. Děláme přírodní vína naprosto bez chemikálií, tak nás nikdy nebolí hlava. A to říkáme i naši zákazníkům. Garantujeme, že z našich vín je nikdy hlava bolet nebude.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Krásných chvil je spousta. Krásná je třeba procházka po ranní vinici, když slunce teprve vychází. Nebo západ slunce ve vinohradě. Nejhorší je to, když se při vinobraní něco pokazí. Třeba když píchnu pneumatiku. Ale to je taková hloupost. Nejhorší zážitek je, když úrodu těsně před sběrem posbírají špačci. Anebo dvounozí špačci – zloději.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Posíláme vína stálým zákazníkům do Ameriky, na Tchajwan, do Hongkongu, do Rakouska. Jsou to vesměs přátelé – privátní zákazníci. Třeba v Asii je velká poptávka po přírodně sladkých vínech. A co si budeme povídat, ochutnal jsem vína z celého světa a myslím si, že moravská vína jsou stejně nejlepší. Poměr cukrů, kyselin, minerálnosti. Ve světě je velice málo míst, kde takové harmonie dosáhnou.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Mám rád jak tradiční odrůdy, což je Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský či Tramín červený. Na Hustopečsku jsme asi široko daleko největší pěstitelé Sylvánského zeleného. Máme asi hektarovou výměru této odrůdy. V loňském roce, který byl pro vinaře špatný, se nám dokonce podařilo u Sylvánského zeleného dosáhnout výběru z bobulí. Co se týče postupů, jsem zastáncem moderních postupů. Patří tam šetrné odstopkování hroznů nebo lisování celých hroznů na pneumatickém lisu, šetrné odkalení moštu, řízené kvašení při nízkých teplotách, kdy se ve víně zachovává veškeré aroma. U nás ve sklepě nemáme nikdy teplý burčák. A nově vyšlechtěné odrůdy? Letos jsme vysázeli třeba jeden hektar Pálavy přímo na kopci Rosenberk vedle našeho Ryzlinku vlašského. Pálava tam bude určitě fantastická.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Na Moravě se většina vinařů zná. Nepovažuji ostatní vinaře za konkurenty, jsou to spíše přátelé. Pomáháme si kolikrát radami či mechanizací. Konkurencí pro nás moravské vinaře a vinohradníky jsou spíš levná a nekvalitní dovozová vína. Koho z vinařů si velice vážím, tak například Jarka Drmoly z Bavor, ten dělá taky biovína. Dělá to poctivě a dobře. To stejné Honza Stávek z Němčiček nebo Jindřich Kadrnka z Vinařství Volařík, který mě hodně poradil, jak dělat ryzlinky. Dodnes dělám podle jeho rad. Samozřejmě si vážím i pana profesora Krause, protože to je nestor moravského vinařství.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Byl bych rád, pokud by v tom můj syn pokračoval, ale zatím je hodně malý. Už teď, v jeho deseti měsících, se mnou jede do vinohradu, i když zatím v kočárku. Ale určitě ho povedu k vinařství a lásce k vínu.