Historie velkopavlovického Vinařství Helena spadá do roku 2008. I přes krátké působení na trhu však získalo několik ocenění. Například takové André ročník 2009 se líbilo na loňském Králi vín. Firmu vede šestatřicetiletá Helena Bednaříková, jež je matkou čtyř dětí. Rozloha jejích vinic je jeden a půl hektaru a roční produkce dvacet tisíc a jedna láhev.

„Většina produkce jde do lahví, i když o sudová vína je také zájem. Lahvová vína jsou většinou přívlastková, ledová ani slámová nevyrábíme. V nabídce máme jak bílá, jako Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Rulandské bílé, Müller Thurgau, Moravský muškát, Palava nebo Tramín, tak i červená vína – Frankovka, André, Rulandské modré, Modrý Portugal, Zweigeltrebe, Svatovavřinecké či Dornfelder. Poptávka po roséčkách již je na ústupu, přesto nabízíme kvalitní rosé Frankovku i Svatovavřinecké," uvádí Bednaříková v seriálovém rozhovoru Břeclavského deníku Vinař pod lupou.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostala?

Za lásku k vinaření vděčím svému dědečkovi Bedřichu Hanušovi, se kterým jsem již od dětství trávila dost chvil při výrobě vína. A nakonec jsem u něho i zůstala.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Myslíte, že vám ho prozradím? Já ho totiž ani neznám. Znám jenom lásku k této práci, která vychází z lásky k přírodě, vinohradům, regionu, ve kterém žiji. Toto sepětí se potom musí nutně odrazit ve vlastnostech vín. To dá rozum. A tak my si tady žijeme.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Pravidlo každodenní práce.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Víte, zeptejte se kteréhokoliv vinaře a myslím, že vám odpoví podobně jako já. K této práci prostě patří ochutnávání vín, jak jinak získáte přehled o vínech, které máte ve svém vinařství? Důležité jsou také konzultace s jinými vinaři, lidmi, vyslechnout jejich názor a o vínech prostě mluvit. A pít je.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Krásných zážitků je mnoho, protože jsou spjaty s každodenní prací jak ve vinohradu, tak i při výrobě. A nejhorší zážitek? Když přijdete do vinohradu a zjistíte, že už není co sklízet, že to už udělal někdo za vás, a ani se vás na to nezeptal.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Získání profesionálních degustátorských zkoušek, to jednoznačně, co se týká mé osoby a profesionality. Zvláště pak proto, že vinařské vzdělání nemám. A co se týče vín, snad některých ocenění, která moje vína dosáhla. Stejně ale nejmilejší je pochvala od přátel, té si cením nejvíce.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Nebráním se moderním metodám, ale vždy se musí vycházet z osvědčených tradičních metod a ze zkušeností vinaře. A hlavně nezapomínat na smysl této práce, která mě baví a posunuje dopředu.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Tady odpovím bez zaváhání – Jaroslava Suského. Je to člověk, kterého si upřímně vážím pro jeho vědomosti, zapálený, opravdový vztah k vínu, vinaření, ale i pro jeho nezištnost pomáhat. Jsem moc ráda, že ho můžu považovat za svého přítele. Díky, Jaroušku.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Kdo by nemyslel na budoucnost. Jenže něco jiného jsou plány a něco jiného je skutečnost. Nejstarší syn studuje vinařskou školu a doufám, že mu vinařství přiroste tak k srdci jako mě a stane se jeho povoláním, ne jenom zaměstnáním.