"Bohužel jsme ale museli z časových důvodů odmítnout," krčí rameny primáš Guráše Jan Omasta.

Historie velkobílovické cimbálky se začala psát v létě roku 2000, kdy parta muzikantů z končící dětské cimbálové muziky působící při Základní umělecké škole ve Velkých Bílovicích doplnila své řady o další hráče. Chybělo jim jen jméno.

„Název jsme vybírali poměrně dlouho a za dlouhých letních večerů jsme právě Guráš vybrali ze slov jedné hanáckoslovácké písně. Tehdy pomohl zpěvník Hynka Bíma Lidové písně Hustopečska," vzpomíná Omasta.

Profilové CD

Cimbálovou muziku Guráš tvoří šestice hudebníků. Houslisté Jan Omasta a Pavla Bukovská, dále Marek Zapletal, který hraje na klarinet, a za cimbál usedá Jana Zlomková. Violu má na starosti Milan Omasta a basu Přemysl Vašíček.

Do svého repertoáru zařadili především moravské lidové písničky. „Programově se pak zaměřujeme na hanácké Slovácko, kterému bylo také věnované naše cédéčko," doplňuje muzikant.

První, profilové CD natočil Guráš v roce 2009. Další zatím folkloristé v plánu nemají. „Možná bychom mohli dát do kupy písně našich dětí a pro naše děti. Až nám tedy začnou zpívat tak, že to bude k natočení. Ale všechny rostou jako z vody a nachystat materiál na cédéčko není otázka jednoho týdne. Je tedy asi nejvyšší čas," směje se primáš.

Vidět a slyšet Guráš měli lidé možnost na nejrůznějších akcích. „Hráváme rádi na lidových veselicích, které se v tom kraji hodně točí kolem vína," přibližuje Omasta.

Objevují se tak na koštech vín, červencovém Belegradském zpívání pro radost, předhodovém zpívání nebo na akcích jako jsou zarážení hory, stavění májí a podzimní setkání cimbálových muzik ve Velkých Bílovicích, které dokonce několikrát zorganizovali.

„Nejdále jsme byli asi v Jiříkově v severních Čechách. Teď si cestování užíváme spíše pracovně, raději proto hráváme na Břeclavsku a Hodonínsku," usmívá se.

Velkobílovičtí muzikanti jsou také pravidelnými hosty břeclavských Hudeckých dnů. Na těch posledních sklidili potlesk diváků za uvedení společného vystoupení Štrajch, se kterým se předvedli s kolegy z dechové muziky. Zahrát svatebčanům na východní Sibiři však museli odmítnout.

Díky svému věku mnohdy na akcích překvapovali. „Dříve se posluchači, zejména z Čech, divili, že jsme tak mladí, a přesto se věnujeme folklóru. V našem kraji je to ale celkem normální. Teď spíš posluchače překvapíme tím, když se omlouváme, že nebudeme prodlužovat hraní, protože nás doma čekají manželky, manželé a děti," líčí.

Pokaždé jinak

Program koncertů Guráše je pestrý. Snaží se jej obměňovat i podle toho, na jaké akci zrovna vystupují. „Hrajeme, co nás zrovna napadne a co by se pro danou situaci hodilo. I na veselé a podařené svatbě se nedá hrát všechno," poznamenává houslista s tím, že lidé se nemusí obávat o nějakou písničku poprosit. „Na přání hráváme rádi. Nemusíme se strachovat, že se někomu netrefíme do noty. Ale přání musí být v první řadě hudební a v té druhé splnitelné," říká.

Výběr lidových písniček muzikantů z Guráše budou mít lidé šanci nejdříve slyšet šestnáctého března na koště vín v Moravském Žižkově.